Dopplerův jev či Dopplerův princip
projevuje se ve všech spektrálních oborech a dochází k němu i v případě jiného než
elektromagnetického vlnění (např. zvuku). Předpovězen r. 1842 (Johann Christian Doppler) a o tři roky
později potvrzen v Holandsku (Christopher Heinrich Dietrich Buys-Ballot) na případu zvukových vln - lokomotiva táhla
otevřený vagon, na němž troubilo několik trubačů, při jejich průjezdu nádražím
tón trubek poklesl.
Pokud se zdroj záření od nás vzdaluje, vlnová délka se nám jeví delší čili nastává posuv k červenému konci spektra;
pokud se zdroj přibližuje, vlnová délka se jeví kratší čili se jedná o posuv modrý. Velikost
posuvu Δλ je závislá na rychlosti zdroje vzhledem k pozorovateli:
Δλ/λ = v/c kde λ je vlnová délka záření vysílané nehybným zdrojem,
v je rychlost pohybu zdroje a c je rychlost světla (rychlost v je záporná pro
přibližování zdroje, takže Δλ je také záporné a čára má tedy o Δλ
kratší vlnovou délku λ)
Výše uvedený vztah byl odvozen na základě klasické fyziky a lze jej použít k výpočtu radiálních rychlostí,
kdy je rychlost v malá ve srovnání s rychlostí světla c; velmi vzdálené galaxie se však od nás vzdalují rychlostmi
blížící se rychlosti světla a pro výpočet jejich rychlostí je pak nutné použít vzorce plynoucího ze speciální
teorie relativity; vzdaluje-li se zdroj světla od pozorovatele rychlostí v, pak pozorovatel změří místo vlnové
délky λ délku λ´, pro niž platí: λ´ = λ√[(c+v)/(c-v)]
pro astronomii se D.j. stal významnýn v r. 1868, kdy byl použit ke studiu spektrálních čar
