Starý zákon - první zmínka (?), resp. aproximace čísla pí: "Udělal také moře slité, desíti loket
od jednoho kraje k druhému, okrouhlé vůkol a pět loket byla vysokost jeho, a okolek jeho třidcíti loket vůkol" (1. kniha královská, kapitola 7,
verš 23; překlad Bible Kralická)
kolem 1650 př.n.l.; Rhindův papyrus - nejstarší dochovaný odhad čísla pí je hodnota
(4/3)
4 = 3,16..., ale přesto se ve starověku většinou pracovalo s hodnotou 3
3. stol. př.n.l.; Archimédes - první skutečný pokus o pochopení podstaty pí a byly k tomuto účelu použity
dva 96-úhelníky - jeden vepsaný do kruhu a druhý, který kruh obsahoval; Archimédes prokázal, že pí je větší než 3 a 10/71 a zároveň menší než 3 a 1/7
(o mnoho století - i dnes - se stále objevoval jeho horní odhad 22/7 jako docela dobrá aproximace pí
1593; Viéte - první přesný vzorec s nekonečným součinem byl objeven také za pomocí mnohoúhelníků:
2/π = √2/2 x √(2 x √2) / 2 x √{2√(2 x √2)} / 2 ...
1655; J.Wallis - přístup se změnil po objevení kalkulu a neobsahuje již žádné odmocniny a navíc
je mnohem zřejmější, že se jednotlivé členy stále více přibližují k jedničce, což je nezbytná podmínka k tomu, aby nekonečný součin konvergoval ke
konečné hodnotě (konverguje příliš pomalu - součet prvních 300 členů dává horší aproximaci pí než je Archimédových 22/7):
π/2 = 2/1 x 2/3 x 4/3 x 4/5 x 6/5 x 6/7 ...
1674; G.W.Leibniz - nekonečná řada poukazuje na souvislost pí s lichými čísly (dnes je však již dokázáno,
že keralští Indiáni objevili tento vztah jiným způsobem o více než 150 let dříve !):
π/4 = 1 - 1/3 + 1/5 - 1/7 + ...
1736; L.Euler - další nekonečná řada, díky jejímž výpočtům bylo pí známo asi na 100 desetinných míst
1 + 1/2
2 + 1/3
2 + 1/4
2 + ... = π
2/6
1761; Lambert - dokázáno, že pí je číslo iracionálníé a nedá se zapsat ve tvaru podílu dvou celých čísel,
z čehož mj. plyne, že desetinný rozvoj pí je nekonečný (dnešní PC počítají hodnotu pí na několik miliard desetinných čísel)
