Pythagoras chápal spojení mezi číslem a tvarem jako cosi mystického - každá kombinace čísla a tvaru měla svůj skrytý význam a
některé geometrické obrazce byly pokládány za posvátné: např. pěticípá hvězda - pentagram (viz obr.).
Tento obrazec znamenal pro Pythagorejce nahlédnutí do nekonečna - spojíme-li vrcholy pěticípé hvězdy -
pentagram
- rovnými čarami, vznikne pětiúhelník -
pentagon a spojíme-li dále úsečkami protilehlé vrcholy tohoto pětiúhelníku,
získáváme uvnitř další menší pětiúhelník, vůči původnímu převrácený. Pokud obdobně propojíme protilehlé vrcholy tohoto pětiúhelníku,
vznikne uvnitř pěticípá hvězda stejného tvaru, jako je ta původní, ale zmenšená a tato naopak obsahuje uvnitř ještě menší pentagon ...
a dále až do nekonečna ...
Pro Pythagorejce ovšem nejdůležitělší vlastnost pentagramu nepředstavovala jeho schopnost se donekonečna opakovat -
sebereplikovatelnost,
ale to, co śe skrývalo ve stranách hvězdy - obsahuje totiž v sobě vztah, resp. poměr odpovídajícímu tzv.
zlatý řez.
