/// HLEDÁM PRO TENTO WEB SPOLUPRACOVNÍKY (přispěvatele, recenzenty, programátory) /// NEJEDNÁ SE O KOMERČNÍ WEB (nečekejte horentní honoráře) /// VÍCE INFO - KLIKNĚTE

www.geneze.info

VÝVOJ MATEMATIKY A FYZIKY



š
DATACEUDÁLOSTAUTOR (ev. lokalita)
cca 150000 př.n.l. schopnost rozdělat oheň homo sapiens
cca 35000 př.n.l. tzv. lunární kalendář - vyřezávané kosti, kde každý zářez vyjadřoval jeden východ Měsíce (domněnka) homo sapiens sapiens
cca 30000 př.n.l. (?) první doklad číselného záznamu - věstonická vrubovka homo sapiens sapiens
cca 8000 př.n.l. na konci 20. stol. byly objeveny malé, pečlivě vytvarované hliněné předměty zhruba centimetrové velikosti (koule, disky, kužely, šestihrany, válce, trojúhelníky, obdélníky, ovály ad.), které pravděpodobně sloužily k zaznamenání stavu zásob zemědělských plodin, k sestavení plánu nebo k uzavření obchodu Střední východ
cca 5000 př.n.l. empirické znalosti z chemické technologie homo sapiens sapiens
cca 4500 př.n.l. první poznatky z geometrie, geometrická terminologie - při velkých povodních v okolí vodních ploch (Eufrat, Tigris, Nil) se rozvíjí výstavba zavodňovacích systémů, což požaduje použití prvních zeměměřických pomůcek a tedy i vlastní geometrie Egypt
cca 4000 př.n.l. první náznaky obrázkového slovního písma (hieroglyfy) a číselných symbolů Egypt
cca 3000 př.n.l. (sumerské piktogramy) zachované historické dokumenty o vědecké znalosti té doby sumerská psaná kultura
číselná symbolika; první účetní záznamy, které sloužily v hospodářství jako jakási mnemotechnická pomůcka - místo "účetních knih" se používaly hliněné schránky, do kterých byly vkládány žetony různých tvarů, kterýžto představoval určitý druh obchodovaného zboží Uruku (dnešní stř. Irák), starominojská epocha Kréty
desítkově-šedesátková nepoziční číselná soustava (pro každý desítkový a šedesátkový řád existoval zvláštní znak) sumerské klínopisné ekonomické texty
desítková soustava nepoziční (symboly jednotlivých desítkových mocnin a jejich opakované používání) Egypt - král Narmer a 1.-2. dynastie
2800 př.n.l. vypracovány postupy zpracování slitin kovů (bronz), vypalování cihel, výroba kvašených nápojů Mezopotámie
známo železo Egypt
2700-2400 př.n.l. budování pyramid, což obnášelo znalosti z astronomie a geometrie (vytyčení pravých úhlů, spočítaná výška a od ní závislý sklon bočních stěn) Egypt
cca 2300 př.n.l. mapy, resp. schemata (např. říše Sargona, Nippuru) mající již správná měřítka Mezopotámie
cca 2200 př.nl. "klasická" slitina bronzu (měď : cín = 9 : 1) Egypt
>2000 př.n.l. šedesátková poziční číselná soustava - hodnota číselného znaku se měnila podle jeho pozice v záznamu číselné hodnoty Mezopotámie
první matematické tabulky (reciproké hodnoty, násobků, druhých a třetích mocnin a odmocnin - výpočet se prováděl aproximativním určováním hodnot pomocí metody chybného předpokladu - regula falsi - tak byla určena hodnota √2 ≈ 1,414213; π ≈ 3,125) Mezopotámie
cca 2000 př.n.l. užívání jednoduchých početních systémů; provádění nejrůznějších geometrických pozorování (trojúhelníky, jehlany aj.)
¨ zcela jistě byla známa komutativnost sčítání a násobení
Egypt, Babylon
<2000 př.n.l. substituční metoda při řešení kvadratických, kubických a soustav rovnic se dvěmi neznámými Mezopotámie
počátek geometrické algebry, geometrické vyjádření algebraických identit - vzniká z nedostatku algebraické terminologie a symboliky (užívání termínu koska či čtverec pro výrazy třetí resp. druhé mocniny) Mezopotámie
desítková nepoziční soustava (vytlačila desítkově-šedesátkovou nepoziční soustavu) Mezopotámie
již v této (starobabylonské) době byly známy tzv. pytagorejské trojice čísel (kde a, b, c jsou přirozená čísla a vyhovují vztahu a2 + b2 = c2) Mezopotámie
podle některých pramenů byl znám megnetismus Čína
1850 př.n.l. Moskovského papyrus - matematické poznatky té doby (např. návod na výpočet objemu komolého jehlanu); viz 1788-1580 př.n.l. Egypt
1850-1800 př.n.l. Rhindovhův papyrus - matematické poznatky té doby; viz 1788-1580 př.n.l., je v něm uvedeno jméno prvního matematika - písař Ahmos Egypt
1788-1580 př.n.l. zachované texty čerpající z Moskovského a Rhindovhova papyrusu - základní matematické operace (+ - x /), v oblasti přirozených čísel a kmenových zlomků, a třetí mocniny, druhé odmocniny přirozených čísel, rozklad obecných zlomků na kmenové, sčítání jednoduché aritmetické a geometrické posloupnosti, lineární rovnice s jednou neznámou (tzv. počet "h"), řešení kvadratických rovnic pomocí metody regula falsi, geometrická terminologie odvozená z tvaru zaplavovaných oblastí, plochy troj a čtyřúhelníků, kruhu (π ≈ 3,1605), objemy kvádru, válce i komolé pyramidy, počítali sklon pyramid (s´kd - tato metoda odpovídá naší trigonometrické fci cotg sklonu pyramidy; sklon udržovali pomocí olovnice a pravého úhlu, který vytyčovali trojúhelníkem o stranách 3,4,5) Egypt
14. stol. př.n.l. hláskové písmo využívající soustavu klínových znaků Ugarit (dnešní Sýrie)
1300-1200 př.n.l. stavební a situační plány hrobky Ramsese (1200) a núbijských zlatých dolů (1300) - svědčí o dobrém chápání planimetrie a prostorových vztahů a také o počátcích technických náčrtů Egypt
cca 1300 př.n.l. na věšteckých kostkách zachovány symboly čísel Čína
cca 1200 př.n.l. fénické lineární hláskové písmo bez záznamu samohlásek Féničané
12. stol. př.n.l. prokázána existence papíru - získával se z odpadu při výrobě hedvábí Čína
11. stol. př.n.l. znalost pytagorejského trojúhelníku se stranami 3, 4, 5 Čína
9. stol. př.n.l. hláskové písmo, odvozené z modifikované fénické abecedy (viz 1200 př.n.l.); začali se používat číselné symboly odvozené od začátečních písmen příslušných číslovek desetinásobků pětky a jedničky (herodiánské číslice); udržely se až do 1. stol. př.n.l. (viz též 4. stol. př.n.l.) Řecko
cca 700 př.n.l. proražení více než 500 m dlouhých tunelů ve skalách - svědčí to o výborných geometrických a zeměměřičských znalostech Niniva, Jeruzalém
7 stol. př.n.l. knihovna asyrského krále Aššurbanipala obsahovala velké množství přepisů starších textů až z doby okolo r. 1900 př.n.l. - např. ve fragmentech jsou receptury na výrobu barev či na výrobu tavených emailových nátěrů cihel (ačkoli se emaily vyráběli už od poloviny 2. tisíciletí př.n.l. záznamy receptur poukazuje na systematizování empirických poznatků) Mezopotámie
snaha dělit úsečku délky a v tzv. "zlatém řezu" (samotný termín pochází až od L. da Vinciho a jedná se v tomto případě o poměr a:x =x:(a-x)) nebo i vypočítat další "střední hodnoty" či průměry (dodnes zachován průměr aritmetický a geometrický) Řecko
plankonvexní broušená čočka - jisté jednoduché empirické optické poznatky Niniva, Jeruzalém
cca 600 př.n.l. změřena výška pyramid na základě podobnosti trojúhelníků a změřené délky stínu
zkoumání výroků, např: kruh je rozdělen na polovinu kterýmkoliv ze svých průměrů nebo strany podobných trojúhelníků jsou navzájem ve stejném poměru
Thalés z Milétu
(?) cca 6. stol. př.n.l. sútrová literatura (Šalvasútra - Pravidla provazu) - objasnění způsoby konstrukce oltářů a související výpočty: znalost Pythagorovy věty a její geometrický důkaz, znalost některých iracionálních čísel, např. √2 udávají hodnotu 1,4142156 Indie
rozšíření přirozených čísel zavedením zlomků (700 - 500 let př.n.l.) Řecko
6. - 3. stol. př.n.l. tabulka hodnot an pro n = 1, ... 10 Mezopotámie
6. stol. př.n.l. ionská přírodní filosofie milétské školy se pokoušela vysvětlit přírodní jevy, čerpala ze znalostí egyptské matematiky a zeměměřičství (Thales, Anaximandros, Anaximenes, Anaxagoras aj.) Řecko
Thaletova věta o pravém úhlu jako obvodovém úhlu nad průměrem kružnice Thalés z Milétu
v lékařském spise Sušruta je obsaženo 760 bylinných léčiv a mezi nimi i sladidlo vhodné pro cukrovkáře - v Evropě se tato diagnóza zjistila až o 2100 let později (!), v 17. stol. Indie
taoismus učil, že dvě základní odpuzující se síly jing a jang jsou obsaženy v každé existenci, tedy také v pěti základních elementech, vytvářející svět - jakýsi předstupeň naivního atomizmu Čína
dálkoměr - sestrojen na základě znalostí podobnosti trojúhelníků a věty, že trojúhelník je určený stranou a dvěmi přilehlými úhly - bylo s ním možno měřit vzdálenost lodě od břehu Thalés z Milétu
pokus vysvětlit proces smyslového vnímání - teorie zvláštního fluida vyzařovaného očima, které při dotyku s předměty sprostředkuje jejich představu Řecko - pythagorejci
znalost jevu elektrické přitažlivosti jantaru třeného látkou vůči lehkým předmětům; také základní znalost magnetismu Thalés z Milétu
podle matematického Traktátu (ze 2. stol. př.n.l.) byla již v této době podána všeobecná formulace Pytagorovy věty Čína (Čchen-C´)
530 př.n.l. založen pytagorejský spolek - autoritativní filosofická škola (předmětem jejího studia byla 'aritmetiké' - nauka o číslech, 'mousiké' - hudba, 'geomatria' - geometrie a 'astronomia' - astronomie) i politické sdružení; v kosmologii se odvrátili od geocentrického modelu a za střed vesmíru považovali centrální oheň, okolo kterého obíhají všechny planety vč. ¨ Slunce i Měsíce (Filolaos); pravděpodobně dospěli k poznání, že Země je kulatá (tento fakt však výslovně uvádí až Platón ve 5. stol. př.n.l.); pytagorejská škola podala důkaz platnosti všeobecné formulace pytagorovy věty (proto je také připisována Pytagorovi) Pythagoras ze Samu
cca 510 př.n.l. číselné symboly v písmě kháróšthí, které je adaptací aramejského písma, podobné fénickému systému číselného zápisu - opírali se o speciální znaky pro 1,4,10,20 a 100 a jejich skládání; písmo kháróšthí se udrželo do 3. stol. př.n.l. Indie
cca 500 př.n.l. svou činnost rozvíjí v jihoitalském městě Elea řecká filosofická eleátská škola - eleáti; její učení přispělo k rozvoji racionální stránky myšlení a ovlivnilo tak atomisty i např. Platóna Xenofantos z Kolofónu (a ideový tvůrce Parmenides)
(?) 500 př.n.l. "teorie pohybu" - jakékoliv dění je nepřetržitý pohyb a podléhá jedinému zákonu - střídání protikladů, které se prosazuje vzájemným bojem Herakleitos z Efezu
5. stol. př.n.l. tzv. přírodní filosofie - základem existence jsou nekonečně dělitelné a specifickými kvalitami nadané částečky . spermata či semena; tuto myšlenku využil Eudoxos i Demokritos Anaxagoras
první myšlenky atomizmu (později vypracován Demokritem) - syntéza eleátské a herakleitovské filosofie - neměnné bytí eleátů redukoval na množství neměnných částeček (atomů), ze kterých pohybem spojil procesy stálých přeměn z herakleitovské filosofie Leukippos z Milétu
zásada, že každou poučku je třeba dokázat - vytvoření předpokladů pro zásady exaktního myšlení sofisté (Řecko)
formulace paradoxů (aporie) ukazující na vztahy mezi potencionálním a aktuálním nekonečnem, které byly tehdejšími matematickými protředky neřešitelné; z dochovaných aporií je nejznámější "Achiles a želva"; k řešení matematické stránky problému přispěla exhaustivní metoda od Eudoxa, antická forma teorie limit (viz 4. stol. př.n.l.); aporie se pokládají za první formu myšlenkového experimentu a nesporně přispěla k posílení významu teoretického myšlení Zenon z Eley
"objev" existence iracionálních čísel Hippasus
rozvoj logického myšlení - analýza pojmu "definice" Sókratés
formulace klasických problémů antické matematiky: trisekce úhlu, kvadratura kruhu, zdvojení kostky aj.; jejich řešení přispělo k objevu nových matematických objektů a především k využití kinematických metod v matematice Řecko
tzv. Hippiův kvadratix - prostředek pro kinematické řešení trisekce úhlu - první nealgebraická křivka Hippias z Elidy
kolem 450 př.n.l. anticipace idee evoluce: organismy na Zemi vznikaly spojováním jednotlivých částí a neúčelné či nedokonalé zahynuly a uvolnily místo účelnějším či dokonalejším Empedoklés
formulace učení o čtyřech základních elementech, které jsou věčné, samostatné a vzájemně neodvoditelné; zemské jádro je ohnivé tekuté, protože udržuje teplotu sopek a teplých pramenů a zapříčiňuje vznik pohoří
před 450 př.n.l. založena megarská filosofická škola, která vytváří syntézu z eleátské a sokratovy filosofie; formulovala mnoho logických paradoxů (sofismy), z nich nejznámější je "lhář" Euklides z Megary
tzv. Hippokratovy měsíčky - existence určitých plošných útvarů ohraničených oblouky kružnic, ke kterým je možno najít pravoúhelníky stejné plochy - podnícení dalšího výzkumu v oblasti kvadratury kruhu (všeobecné řešení nalezeno až ve 20. stol., Čebotrev N.G.) Hippokrates z Chiu
tzv. Corpus Hippocraticum - soubor 58 spisů; vytvořen cech, k jehož etickým závazkům se hlásili složením tzv. Hippokratovy přísahy Hippokrates z Kósu
svou činnost rozvíjí v jihoitalském městě Elea řecká filosofická eleátská škola - eleáti; její učení přispělo k rozvoji racionální stránky myšlení a ovlivnilo tak atomisty i např. Platóna Xenofantes z Kolofónu
4. stol. př.n.l. tzv. dialog Timaios - svět byl chápán jako organický celek stvořený božským demiurgem, který mu dal světovou duši ovládanou rozumem - ten se pak zjeví v matematickém řádu pohybu nebeských těles
od starověku lidé věřili, že svět se skládá ze čtyř základních prvků: země, vzduch, voda a oheň; právě v knize Timaios uvažoval Platón, že tyto čtyři prvky jsou shluky nepatrných pevných tělísek, která musí mít dokonalé geometrické tvary:
oheň odpovídá čtyřstěnu, Země krychli, voda dvacetistěnu, vzduch osmistěnu a dvanáctistěn odpovídá celému vesmíru
Platón
vytvořeny všeobecné zásady deduktivní logiky jako např. "princip sporu"; vytvořena nauka o kategorickém a modálním sylogismu Aristoteles
vytlačení herodiánských číslic iónským nepozičním sytémem zápisu číslic pomocí symbolů řecké abecedy (α - ε = 1 - 9; ι - σ = 10 - 90; σ - χ = 100 - 900; Řecko
salamínská tabulka (řec. abakus, čín. sua-pchan, jap. sarob-jan apod.) - nejstarší dochovaný exemplář starověkého počítadla, které bylo hlavním počtářským nástrojem až do zač. renesance; počítalo se posouváním kamínků (calculi) v drážkách pro jednotlivé desítkové řády; tento způsob byl vytlačen ve 14. stol. rozšířením algoritmů arabsko-indické aritmetiky Řecko
teorie proporcí veličin - zahrnovala jak poměry celých čísel tak i poměry geometrických úseček a tvoří tak antickou formu teorie reálných čísel - překonání krize pytagorejské matematiky, vyvolané objevem neracionálních číselných hodnot Eudoxos z Knidu
tzv. exhaustivní metoda (název pochází od Georgia St. Vincentia ze 17. stol.) - umožnila matematickými prostředky překonat Zenonovy aporie (viz 5. stol. př.n.l.) a vytvořit antickou formu teorie limit - rozvoj infinitezimálních úvah (Archimedes) Eudoxos z Knidu
znalost optických vlastností čoček (možnost s její pomocí rozdělat oheň) Aristofanes
cca 400 př.n.l. atomizmus Demokritos
spojením matematiky a mechaniky byla definována teorie páky, váh, kladky a klínu Archytas z Tarenta
cca 387 př.n.l. založena v Aténách "Akademie" - filosofická škola navazující na tradice pytagorejského spolku; existovala v různých formách až do r. 529 Platón
cca 380 př.n.l. rozvoj infinitezimálních metod v matematice Eudoxos z Knidu
(?) 350 př.n.l. přírodovědecké spisy, snažící se založit fyziku experimentů a pozorování; objevují se zde náznaky pojmu kinetické energie, šíření zvuku a světla, experimentální určení hmotnosti vzduchu, vysvětlení ozvěny aj. Aristoteles ze Stageiry
3 stol. př.n.l. vytlačení písma kháróšthí z konce 6. stol. př.n.l. písmem brahmí - pro každou číselnou hodnotu 1 - 9 existuje zvláštní symbol, což je nevyhnutelné na vytvoření desítkové poziční soustavy, kterou prostřednictvím Arabů od 13. stol. n.l. přebrala i Evropa Indie
335 př.n.l. založen Lykeion: filosoficko-přírodovědecká peripatetická škola, která rozvíjela především přírodovědecké studium (botanika, zoologie, fyziologie aj.) Aristoteles ze Stageiry
306 př.n.l. založena filosofická škola Képos (Zahrada) - vycházela z Demokritova atomizmu, pouze ale oslabuje jeho přísný determinismus zavedením náhodnosti odchylky (klimé) v pohybu atomů, kterou způsobují vnitřní a ne vnější příčiny; usiloval o přirozené vysvětlení některých fyzikálních jevů jako např. blesku či zatmění Slunce aj. Epikuros ze Samu
kolem 300 př.n.l. dílo Stoicheia (Základy) uspořádalo do 13 knih významné oblasti tehdejší matematiky; byl zde zaveden systém axiómů a postulátů, které stanovili přípustnost konstruktivních postupů v elementární geometrii (euklidovské konstrukce = konstrukce kružítkem a pravítkem); systematické studium přirozených čísel Euklides
spis Peri lithón (O nerostech) byly položeny základy mineraologie Theofrastos z Eresu
3. stol. př.n.l. zaveden znak pro NULU; znak ve tvaru dvou šikmých klínů, který reprezentoval prázdné místo odpovídající volnému sloupci v abaku (později, ve 2. - 1. stol. př.n.l. také v Egyptě) Babylón
založena v Alexandrii knihovna Museion (podle vzoru Aristotelova Lykeia), která ke konci obsahovala až 700 tisíc svazků; budova též byla vybavena astronomickou observatoří, zoologickou i botnickou zahradou, pitevnou a dalšími experimentálními zařízeními; poslední zbytky Museionu zničili r. 391 n.l. protipohanské pogromy křesťanů Řecko (Ptolemaios I.)
založena jedna z nejvlivnějších filosofických škol helenismu - stoická; základem poznání jim byly smyslové vjemy, ze kterých na základě zkušeností vznikají pojmy Zenón z Kitie
antická forma výrokové logiky (zásluhou stoické školy) Chrýsipos ze Sol
tzv. Eratosthenovo síto - metoda zjišťování prvočísel Eratosthenes
(Eudoxovy) antické infinitezimální metody aplikovány na konkrétní výpočty: kvadratura paraboly, výpočet délky Archimédovy spirály, odhad čísla π Archimédes ze Syrakus
spis Psammit (O počítání písku) přinesl algoritmus konstrukce stále větších přirozených čísel
poznatky ze statiky - Archimédův zákon, teorie páky, nakloněná rovina - a mechaniky; základní zákon hydrostatiky (tzv. Archimédův zákon); zavedeny termíny těžisko, statický moment, hmotnost (resp. tíže), rovnováha na páce
v Alexandrii založena škola mechaniky, která se zaobírala především pneumatikou (problematika stlačeného vzduchu) a vynálezy založené na této oblasti (hydraulické varhany, vodní hodiny, pneumatické zbraně, pumpa, jednoduchá hasičská stříkačka, tzv. Ktésibiova pumpa) Ktésibios
teorie plochých a sférických zrcadel; základy teorie vidění a katoptrika; znám zákon lomu světla pro rovinné rozhraní Alexandrie / Řecko
výroba porcelánu z jemných kaolínů; v 7. stol. n.l. byly vytvořeny dokonalejší vypalovací pece a začala masová výroba a export do Evropy (zde byla tato technologie zvládnutá až v 18. stol.) Čína
první algebraická symbolika (vs. geometrická algebra 2000 př.n.l.)
Diofantos použil v rovnici speciální znaky pro označení mocnin a neznámých a také symbolicky vyjadřoval odčítání a rovnost
Diofantos z Alexandrie
přelom 2. a 1. stol. př.n.l. zaveden znak pro nulu (též viz 3. stol. př.n.l., Babylón) Egypt
0 - 500[ nahoru ]
124 první zmínky o střelce Čína
2. stol. spis Optika - neomezuje se jen na geometrickou optiku, ale přinel i výklad fyzikálních procesů související s viděním; skoumá dále lom světla na různých rozhraních (voda, vzduch, sklo) a jsou zde definovány velmi přesné výsledky (vlastní zákon je formulován až v 17. stol. Ptolemaios
1.pol. 3. stol. př.n.l. sblížení peripatetického učení (viz 335 př.n.l.) s atomismem (viz cca 400 př.n.l.); v tomto učení se věnovalo rozsáhlému přírodovědeckému výzkumu - proto "fysikos"; síla, která dává hmotě tvar byla připisována samotné matérii Stratón z Lampsaku
spis Mechanika, který kromě přesného popisu některých vojenských strojů obsahoval také teorii páky a teroii automatů; kromě množství mechanických hraček obsahuje i popis tzv. kardanova závěsu, úvahy o tepelné dilataci vzduchu, termoskopu aj. (tyto mechanismy zdokonalil Herón - viz 1. stol.n.l. Filón Byzantský
4. stol. alexandrijští autoři používají termín chymeia (byl však znám již dříve); vyčlenění alchymie díky svému úsilí transmutovat obyčejné kovy na zlato a stříbro; zachována jen 24. kniha z celkového počtu 28 knih věnovaných alchymii, tzv. Chémeutika Zosimos z Panapoly
popsán způsob získávání rtuti zhříváním rumělky a kondenzací rtuťových par Ko-Chung
tzv. Samudraguptův sloup - vytvořen z kusu téměř stoprocentního (99,72%) železa o délce 7,3 metru a následně byl vykován Indie
trigonometrie tětiv - vypracováno v Řecku a po rozbití alexandrijského vědeckého střediska byly tyto práce přeneseny do Indie Indie
5. stol. pokus o dokázání Euklidovského postulátu o rovnoběžkách, čímž bylo "rozpoutáno" mnoholeté zkoumání tohoto problému, definitivně vyřešené až v r. 1826 vznikem neeuklidovské geometrie Proklos
počátek překladů řeckých matematických, astronomických a lékařských spisů do syrského jazyka, čímž začínají pronikat do arabské části (odsud se později velká většina dostala do Evropy) Řecko / Arabský poloostrov
aproximace čísla π : 3,1415926 < π < 3,1415927; zároveň udána přibližná hodnota π zlomkem 355/113 Cu Čhung č´
5.-6. stol. k počítání druhých a třetích mocnin se používal překlad řeckého slova "basis", v ar. "džazr", což znamená základ nebo kořen; až ve 12. stol. přešel tento název do latiny jako "radix", odkud se posléze dostal do slovanské terminologie jako pojem "kořen" či "radikál" Árjabhata
v trigonometrii byla nahrazena tětiva (sankrst džíva) poloviční tětivou; termín "džíva" převzali poté v 8. stol. arabští matemaitci, jen jeho výslovnost změnili na "džajb", což nemá skoro žádný původní význam a znamená proláklina či záhyb; tento termín "džajb" se doslova přeložil do latiny termínem "sinus"; v původním indickém spise se používal také termín "kotidžíva". címž vznikl pojem "cosinus" Varáhamihira
výrobny ohňostrojů - malé rakety založených na střelném prachu Čína
500 - 1000[ nahoru ]
6. stol. rozprava o pravidelných mnohostěnech (připisována občas Damaskiovi), která se často přidávala k Euklidovým Základům ("Stoicheia") jako 15. kniha Isidor z Milétu
550 technologie úpravy kovů cementováním Indie
kolem 600 pro výpočty speciálních kalendářních a astronomických údajů použita metoda interpolace hodnot Liou Čou
7. stol. systematické používání záporných čísel (ne v soustavách lineárních rovnic) Brahmagupta
kolem 628 spis Brahma-sphuta-siddhanta (Pravé Brahmovo učení) - 20 kapitol astronomických, aritmetických i geometrických pojednání Brahmagupta
678 začal se používat tzv. "řecký oheň" (při obléhání a námořních bitvách) - směs lehce zápalných olejů, smůly, síry, asfaltu a hašeného vápna Cařihrad
682 střelný prach - popis intenzívně hořící směsi síry, ledku a dřevěného prachu; od 9. stol. se začal používat ve vojenství; z Orientu přešla znalost výroby střelného prachu do Byzance a ve 13. stol. do ostatní Evropy Sun S´-miao
683-686 doloženy nápisy, které mezi číslicemi obsahují nulu ve tvaru tečky nebo malého kroužku Kambodža / Indonésie
8. stol. vznikaly různé druhy knihtisku; na Blízký východ proniká znalost papíru Čína
9. stol. zdokonalení destilačních pochodů; počátek výroby alkoholu Arabský poloostrov
1. pol. 9. stol. hlavní pravidla řešení rovnic dalo název algebra celé této disciplíně; touto dobou se počíná indický poziční systém a číselná symbolika s nulou šířit v arabském světě a později i do matematiky evropské; řešeny kvadratické rovnice i se záporným členem
(srovnej: Evropa v 17.stol. odmítá záporná čísla jako řešení rovnice)
al-Chvárizmí
850 úvahy o dvojznačnosti druhé odmocniny z kladného čísla Mahávíra
876 doložen nápis, který obsahuje symbol pro nulu; symbol se do Indie přenesl pravděpodobně z Číny (viz 683-686); indický termín pro nulu je "šúnja" (prázdný) a při překladu do arabštiny se překládal slovem "sifr" - etymologický kořen našeho slova "cifra" Indie
9.-10. stol. spisy s alchymistickými úvahami o užití mnohých chemických sloučenin a operací - způsoby jak získat a čistit různé kovy, destilace rostliných tuků, sublimace, destilace rtuti, aplikace louhu a mýdla, žíhání v speciálních pecích aj. Džabir Ibn Hajján
10. stol. hydrostatické váhy na stanovení měrné hustoty; určení hustoty osmnácti kovů a drahokamů s velkou přesností al-Rází
traktát o jevech v atmosféře an-Nairizí
geometrická rozprava obsahující počítání s figurálními číslicemi Gerbert
přelom 10. a 11. stol. tzv. "kuželový instrument" - pomocí něj došlo ke stanovení hustoty různých kovů; známa závislost mezi měřením hustoty a kvaliitou používané vody al-Bírúní
kolem 1000 "Kniha základů aritmetiky" - číselné symboly a operace s nimi, výpočet třetí odmocniny, je zde uvedena specifická šedesátková soustava, jejíž hodnoty od 1 do 59 jsou tvořeny symboly abecedy a operace se pak uskutečňují podobně jako v indo-arabské desítkové soustavě Kušajr Ibn Labbán
1000 - 1500[ nahoru ]
11. stol. známy metody výpočtu součtu n členů aritmetické posloupnosti a n členů posloupnosti druhých mocnin přirozených čísel Čína
velké pokroky v optice - myšlenka o působení slunečního světla na lidské oko (experimentální vyvrácení fluidové teorie vidění ze 2. stol. od Galéna); pokusy s kamerou obskurou a se zrcadly různého zakřivení; formulace a řešení tzv. Alhazenové úlohy - nalezení tzv. lesklých bodů na sférickém zrcadle; znalost optických vlastností částí sférických čoček a zákon lomu paprsků na rozhrní různých prostředí; v arabské mtematice se poprvé objevuje rovnice 4. stupně Ibn al-Hajsam
po 1050 pokusy o důkaz Euklidova postulátu o rovnoběžkách a jsou vysloveny tři hypotézy (ostrého, tupého a pravého úhlu) o úhlech ve čtyřúhelníku - dnes nazýván jako "Saccheriho čtyřúhelník"; tyto úvahy vedly později, v 19. stol., ke vzniku neeuklidovské geometrie Omar Chajjám
rozšíření pojmu čísla také na kladné iracionální čísla - definitivní proražení omezení vytvořené pytagorejskou koncepcí čísla
byzantská rozprava o geometrii a aritmetice - tvrzení, že pro výpočet plochy kruhu je úvaha o aritmetickém průměru mezi čtvercem kruhu opsaném a vepsaném, z čehož tedy vyplynulo přibližně π ≈ √8 ≈ 2,828  
12. stol. prosazování (oproti Aristotelovi) pěti základních živlů - oheň, voda, vzduch, země a navíc éter - korpuskulárně-teoretické chápání hmoty Guillaume de Couches
pronikání arabských překladů do Evropy - přeloženo kolem 20 děl, převážně astronomického a filosofického obsahu do kastilštiny a poté do latiny (vč. traktátu al-Chvárizmího dotýkajících se Aristotela) Španělsko
definice nekonečna: "zlomek, jehož jmenovatel je nula, se nazývá nekonečná hodnota"
výrok, že neexistuje druhá odmocnina záporného čísla, protože záporné číslo není druhou mocninou
Bháskara
1119 dokument o vlastnostech magnetické střelky a její použití jako prostředku k orientaci; její konstrukce se však připisuje mimočínským, snad arbským mořeplavcům; v literatuře 19. stol. se tento vynález připisuje Číně (viz též 124) a datuje se až do 27. stol. př.n.l.; ve 12. stol. znali Číňané též magnetickou deklinaci Čína
1120-1122 traktát "Kniha o vahách moudrosti" obsahuje tabulky měrných hmotností cca 50 druhů pevných látek a kapalin, popis váh a pokusy jak zjistit hmotnost, pozorování kapilarity, použití aerometru k měření hustoty kapalin, úvahy o nadlehčování těles ve vzduchu a o změnách tíže se změnou vzdálenosti od středu Země al-Hazíní
1126 do latiny přeloženy astronomické tabulky spolu se základy trigonometrie od al-Chvárizmího Adelhard
po 1195 popsána technika zmagnetizování střelky (ve 13. stol. přidána ke kompasu větrná růžice) Alexander Neckam
kolem 1200 známa výroba některých kyselin - kyselina sírová (spiritus vitrioli), zahříváním modré skalice a kamenců nebo zahříváním síry s ledkem - a kyselina solná (spiritus salis), zahříváním mořské soli a kyseliny sírové - kyselina dusičná, zahříváním ledku, zelené skalice a kamenců; také bylo známo působení lučavky královské na zlato alchymisté
13. stol. popularizování fyziky díky diskuzím o Aristotelovo pojetí fyziky; těchto scholastických sporů se účastnili např. Albertus Magnus, Tomáš Akvinský, William Occam, Joanes Buridan aj.  
formulace pojmu chemické afinity Albertus Magnus
k vyjádření všeobecnosti systematické použití písmen namísto konkrétních čísel v rovnicích Jordanus Nemorarius
myšlenka, že tíže tělesa se mění v závislosti od jeho polohy - představa zachování práce při činnosti páky: když se náklad zvedne do určité výšky, potom k-násobek nákladu se zdvihne do výšky k-násobně menší
1. pol. 13. stol. spis "Geometria speculativa" - obsahuje některé věty o hvězdicovitých mnohoúhelnících, sleduje izoperimetrické vlastnosti mnohoúhelníků, kruhu i koule; zkoumá se zde iracionalita, úhly dotyků apod. Thomas Bradwardinus
1202 spis "Liber abaci" (Kniha o abaku, r. 1228 přepracována) - zhrnuje celou tehdejší aritmetiku, indicko-arabské číselné algoritmy - úlohy zde uvedené se přenášely do dalších učebnic až do 18. stol. Fibonacci (Leonardo Pisánský)
1220 spis "Practica geometriae" - teoretická planimetrie a stereometrie, jejichž výsledky dokazoval i některými aplikacemi; způsob výpočtu čísla #960; a dospěl k hodnotě 3,1418...
1225 spis "Liber quadratorum" - obsahuje metody řešení neurčitých kvadratických rovnic; při řešení rovnice x3 + 2x2 + 10x = 20 ukázal, že 10. kniha Euklidových "Základů" neobsahuje všechny iracionality
1247 spis "Devět knih o matematice" poprvé obsahuje symbol tvaru kroužku pro nulu Čchin Tiou Šao
2. pol. 13. stol. vysvětlení duhy - lom paprsků světla na jednotlivých vodních kapkách Witelo
1260 vrchol arabské trigonometrie (spis "Traktát o úplném čytřhranu") - k řešení trojúhelníku pomocí sinusové věty jsou zde uvedeny také základy sférické geometrie Násir ad-Dín at-Túsí
1265 metoda výpočtu odmocniny libovolného stupně; metoda se podobá staršímu postupu čínských matematiků a také postupu od Hornera z 19. stol.
1268 nařízení Přemysla Otakara II. o vytvoření shodných měr a závaží - opatřeny královskou pečetí (více o starých českých jednotkách)  
1269 spis "Epistola de magnete" - důkaz přitažlivosti či odpudivosti shodných, resp. neshodných magnetických pólů; určil magnetickou polaritu, popsán jev magnetické indukce Petrus Peregrinus de Marécourt
1288 stanoven úhel světelného paprsku dopadajícího do dešťových kapek a paprsku směřujícího od duhy k oku na 42o Roger Bacon
1299 zákaz používání arabských číslic s ohledem na snadnou zaměnitelnost (např. 0 za 6) Florencie
přelom 13. a 14. stol. rozprava o matematických magických čtvercích a uvedeny také hlavní pravidla jejich konstrukce, při kterých jsou použity cyklické permutace Manuil Moschopulos
14. stol. vytváření začátků národního odborného a vědeckého názvosloví  
kolem 1300 mechnické hodiny s vřetenovým mechanismem - vynález, který přispěl např. k upřesnění astronomických pozorování Evropa
1. pol. 14. stol. tzv. "Occamova břitva" - je zbytečné něco dělat s větším počtem, když lze totéž udělat s menším (metodické princip)  
tabulka odmocnin přirozených čísel od 1 do 102 s přesností na šest desetinných míst Izakos Agripos
zavedení pojmu "zrychlení" William Heytesbury
1303 traktát "Jaspisové zrcadlo čtyř prvků" - je zde uveden tzv. Pascalův trojúhelník (viz 1654) binomických koeficientů až do 8. stupně Ču Š´-tie
prokázání, že tzv. Pascalův trojúhelník binomických koeficientů do 6. stupně používal už kolem r. 1100 Tia Sen k řetězové motodě výpočtu odmocnin Jang Chuej
1328 matematické vyjádření závislosti mezi rychlostí v, hybnou silou F a odporem R - nv = F/R, kde n je přirozené číslo Thomas Bradwardinus
1328-1335 spis "Tractatus de continuo" - věnovaný otázkám spojitosti, přetržitosti a nekonečnu
kolem 1350 rozpracování pojmu rovnoměrně se měnící pohyb; poprvé použito grafické vyjádření pohybu (podobné metodě souřadnic) Nicole Oresme
spis "Algorismus proportionum" - složité typy číselných poměrů a pojem iracionálního exponentu
po 1400 počítání délky kružnice (pomocí postupného odmocňování) jako aritmetický průměr obvodů opsaného a vepsaného pravidelného mnohoúhelníku s počtem stran 3x228 - přibližný výpočet čísla π s přesností na 16 desetinných míst (viz konec 16. stol. - A.Roomen) al-Káší
1436 s pomocí výměnných kovových liter v rámu vytištěny první knihy v Evropě Gutenberg
po 1450 upřesnění trigonometrických tabulek Almagestu; zaveden sinus namísto tětivy úhlu; k výpočtu tabulek je používáno šedesátkové dělení poloměru (viz 1464) Georg Peurbach
1464 v Evropě poprvé (Arabům již známa) uvedena trigonometrická funkce tangens a suinusová věta; při výpočtu trigonometrických tabulek poprvé použito desetinné dělení poloměru Regiomantus
1489 poprvé v tisku použity aritmetické symboly + a - Johann Widmann
1500 - 1700[ nahoru ]
po 1500 myšlenka, že volný pád je pohyb rovnoměrně zrychlený a pro jeho dráhu podal zákon shodný s dnešním Domenico Soto
16. stol. stále přesnější výpočty čísla π, rozklad arctg na mocninné řady (Evropa až v 17.-18. stol.) Indie
1522 tzv. metoda prostapheresis - použitím trigonometrických funkcí lze převést násobení na sčítání J. Werner
1523 použití zrcadla konkávního zrcadla na pozorování malých předmětů jako mikroskopu G.Roncellai
1525 počátky deskriptivní geometrie - studium řezů těles; dvojitá ortogonální projekce A.Durer
kniha 'Liber de ludo aleae' (Kniha o náhodných hrách); první kroky k teorii pravděpodobnosti (náhody) - ukázáno jak lze při házení kostkou přiřadit možným výsledkům číselné hodnoty G.Cardano
1537 teoreticky zvládnutá balistika na emipirickém základě - popsán pád těles (jako jediný přirozený pohyb) a určení, že se jedná o pohyb zrychlený N.Tartaglia
1543 snaha o prosazení znaménka '+' pro sčítání (viz též 1553) R.Recorde
1544 základní idea vedoucí k objevu logaritmů (porovnávání aritmetické geometrické posloupnosti) M. Stifel
1545 algebraické řešení kubických rovnic vč. postupu ekvivalentního s tzv. Cardanovýnmi formulemi G. Cardano
algebraické řešení bikvadratických rovnic L. Ferrari
1553 snaha o prosazení znaménka '=' pro rovnítko či rovná se (viz též 1543) R.Recorde
1557 poprvé je použito rovnítko =  
1546 vysvětlení dráhy vrženého tělesa - vyvrácení Aristotelovi představy, že se jedná o dráhu, složenou ze dvou přímočarých a jedné kruhové dráhy - dráha je však křivkou, jen nedokonalost našich smyslů a nepřesnosti v pozorování vedly k představě přímočaré dráhy N. Tartaglia
1572 použití výpočtů s komplexními čísly, což bylo umožněno speciální symbolikou R. Bombelli
1575 publikována teorie páky, vč. lomené a zavedení pojmu "moment" Q. Ubaldi
1585 ucelený výklad počítání s desetinnými zlomky, který se brzy rozšířil v evropské matematice S. Stevin
experimentální důkaz, že tělesa s různou hmotností padají stejnou rychlostí S. Stevin
J. Grotius
1586 teorie páky, teorie nakloněné roviny a hydrostatika S. Stevin
1589 dílo věnované optice - systematicky zpracována problematika čoček G. della Porta
1590 vynález mikroskopu, jehož základem jsou čočky  
první pokusy s volný pádem tělesa G.Galilei
1591 zavedení velkých písmen na označení čísel v aritmetice, algebře a trigonometrie; samohlásky označovly neznámé veličiny F. Viete
1597 první typ teploměru - bez vakua a s otevřenou trubicí G.Galilei
konec 16. stol. (Evropa) spočítána hodnota π s přesností na 16 desetinných míst (viz po 1400 - al-Káší) Adrien von Roomen
1600 odlišení elektrických a magnetických vlastností; základní údaje o zemském magnetismu W. Gilbert
přelom 16. a 17. stol. počátky používání matematických symbolů pro definice přírodních zákonů - v době dřívějsí se přírodní zákony definovaly slovy  
17. stol. Evropa stále odmítá záporná čísla jako řešení rovnice (její kořeny); takové kořeny byly označovány jako 'nepravé'
(srovnej: 9. stol., Al-Chvárizmí v Indii již řešil kvadratické rovnice i se záporným členem)
Descartes
1604 řešení obráceného problému tangenty: určení křivky na základě jejích tangenciálních vlastností J.Kepler
základní zákony o vytváření obrazu čočkami
1609 zkonstruován dalekohled G.Galilei
1609 první dva Keplerovy zákony J.Kepler
1610 fotometrický paradox (předpověď) J.Kepler
1613 definice zákonu zachování pohybu I. Beeckman
1614 návod na počítáni s logaritmy (nezávisle využil tuto metodu také J.Burgi, r. 1620) J. Neper
1615 výpočet čísla π s přesností na 32 desetinných míst (správně); publikováno po smrti autora (Ludolph von Ceulen) a odtud dnešní název pro π - Ludolfovo číslo Ludolph von Ceulen
1618 formulce třetího Keplerova zákonu pohybu planet J.Kepler
vypracovány některé infinitezimální postupy na základě názornosti a bez použití Archimedových metod s přesností
1619 poprvé zveřejněna tzv. Eulerova věta; (také viz 1675 a 1750) Descartes
1629 studium šíření "magnetické síly" v prostoru a snaha o určení její velikosti N. Cabeo
1629 věta, že počet kořenů algebraické rovnice se rovná jejímu stupni A. Girard
1631 upravená Vietova algebraická symbolika a na označení čísel se zavádí malá písmena, čímž algebraická symbolika získává v podstatě dnešní podobu T. Harriot
1632 metoda určení tečny ke křivce, což je jedním z předstupňů diferenciálního počtu P. Fermat
1635 publikace obsahující studium infinitezimálních veličin a prvky integrálního počtu B. Cavalieri
1636 rozvoj studia problémů teorie čísel: tzv. malá a velká Fermatova věta či hypotéza P. Fermat
1637 první publikovaný výklad analytické geometrie: použití dnešní algebraické symboliky (neznámé vyjadřujeme posledními písmeny abecedy a obecné proměnné písmeny ze začátku abecedy), tzv. Descartovo pravidlo o počtu kladných a záporných kořenů algebraické rovnice; zákon lomu světelných paprsků (objev již učiněn dříve, ale nepublikován - W.Snellius) R. Descartes
formulace závislosti doby kyvu matemtického kyvadla na jeho délce G.Galilei
1638 základy mechaniky a fyzikální obhajoba heliocentrismu; zákon setrvačnosti pohybu a pojem složeného pohybu (důkaz o parabolické dráze šikmo vrženého projektilu) G.Galilei
1639 práce o projektivních vlastnostech geometrických útvarů - počáítek projektivní geometrie G. Desargues
stanoveny zákony nárazu koulí (viz dále r. 1668) J. Marcus Marci
1640 tzv. Pascalova věta o vepsaných šestiúhelnících do kuželosečky B.Pascal
1642 konstrukce počítacího stroje (předveden r. 1673 v Londýně)
1643 podán důkaz, že vzduch má váhu (jeho váha udrží sloupec rtuti vysoký 76 cm)
na jednom konci otevřená trubice se rtutí byla ponořena do nádoby se rtutí - hladina rtuti v trubici poklesla a vzniklo tak vakuum
E.Torricelli
1643-1644 (podle pokynů E.Toricelliho) provedeny barometrické pokusy se rtuťovým sloupcem - získání vakuua (tzv. "Toricelliho pokus"); tímto pokusem byl vyvrácen tzv. "horror vacuio" (strach z prázdna) aristotelovské fyziky a zaveden pojem tlak vzduchu V. Viviani
1644 vyloženy základní pojmy karteziánské mechaniky; vyslovena hypotéza o složení Země se žhavým jádrem a povrchovou kůrou, plavající na oceáně R.Descartes
1647-1648 důkaz o závislosti tlaku na nadmořské výšce - odčerpávání vzduchu nad hladinouz rtuti v nádobě a porovnání tlaku vzduchu na úpatí a na vrcholu hory B.Pascal
1648 publikována "Desarguova věta" G.Desargues
znám rozklad světla různými způsoby na spektrum J.Marcus Marci
důkaz, že atmosférický tlak působí na nádobu s kapalinou B.Pascal
1651 objev hydrostatického paradoxu B.Pascal
1654 publikování tzv. Pascalova trojúhelníku, ke kterému dospěl při studiu kombinatorických problémů B.Pascal
uskutečněn pokus s "magdeburskými koulemi", vysvětlující povahu tlaku vzduchu (viz r. 1663) O. von Guericke
1655 vytvořena "umělá duha": do temné místnosti bylo vpuštěno světlo otvorem v okenici, které procházelo skleněným trojhranem (prisma) a světelný paprsek se rozptýlil na bílé zdi do pásu barev ve stejném pořadí jaké má duha
jelikož jsou barvy duhy nehmotné, dostal duhový pás jméno spektrum (z lat. 'duch')
I.Newton
1656 aritmeticko-algebraické předpoklady vzniku infinitezimálního počtu; studium nekonečných řad a součinů J.Wallis
1657 publikace prvního díla z počtu pravděpodobnosti Ch. Huygens
udělen patent na kyvadlové hodiny (spis Horologium vyšel o rok později)
formulce optického principu, tzv. Fermatův princip - světlo se šíří z jednoho bodu do druhého po dráze, pro kterou čas šíření má extrémní hodnotu P.Fermat
1659 formulace základních poznatků o odstředivé síle a její velikosti Ch.Huygens
1663 dokončení výzkumu vzduchoprázdna (viz r. 1654) - konstrukce první vývěvy O. von Guericke
1665 kvalita čoček umožnila až 40i násobné zvětšení v mikroskopické technice R. Hooke
publikováno, že paprsek světla procházející dvěma úzkými za sebou umístěnými otvory se poněkud rozšiřuje, což znamená, že se při průchody otvory velmi mírně ohýbá směrem ven - tzv. difrakce světla (nikdo si však tohoto objevu nevšiml) M.Grimaldi
1665-1666 objev diferenciálního a integrálního počtu (mírně odlišný od dnes používaných pojmů a symboliky) I.Newton
1666 idee logického kalkulu a kombinatorické úvahy G.W.Leibniz
1668 konstrukce zrcadlového dalekohledu I.Newton
hypotéza, že každý magnet je součet malých elementárních magnetů podobně orientovaných Leitaud
1669 objeveny základní pravidla o nárazu koulí (viz r. 1639); tato práce směřovala k pochopení zákona zachování energie Ch.Huygens
poprvé pozorován tzv. dvojlom světla skrz tzv. islandský dvojlomný vápenec - předměty pozorované krystalem je vidět dvakrát E.Bartholin
1670 popis kapilarity G.A. Borelli
1672 naznačení existence dvojaké elektřiny (klasická a statická) - popis experimentů s třecím "elektrickým strojem" ve tvaru otáčecí koule O. von Guerick
1673 zveřejněny výsledky teorie kyvadla a studia odstředivé síly; výpočet kyvadla s izochronním pohybem (po cykloidě - hodiny s takovým kyvadlem sestrojil již r. 1657) Ch. Huygens
1675 teorie světla, připouštějící jak vlnovou tak korpuskulární teorii I.Newton
podruhé zveřejněna tzv. Eulerova věta; (také viz 1619 a 1750)
zjištěna souvislost mezi derivováním a integrováním (myšlenka infinitezimálního počtu)
W.Leibniz
1676 na základě pozorování Jupiterových měsíců stanovení rychlosti a konečnosti rychlosti světla (viz r. 1727) O.Roemer
sestavena základní pravidla kalkulu (nezávisle na I.Newtonovi) W.Leibniz
1678 vlnová teorie světla (tvrzení, že světlo se - celá řada vln - se může šířit zdánlivě jako přímá čára a že dva paprsky se mohou křížit, aniž bude nakonec kterýkoli z nich porušen) Ch.Huygens
1679 publikován fakt závislosti tíže na zeměpisné šířce (zjištěna v l. 1671-73) J.Richer
1681 publikován popis tlakového kotle D.Papin
1683 metoda fan-čen k řešení n lineárních rovnic s n neznámými převeden do tvaru podobného teorii determinantů (v Evropě do 19. stol. neznámo) Seki Kowa
rozvoj triangulačních měření J.Cassini
P. de La HirA
1684 publikován první výklad diferenciálního počtu, kde byla zavedena dodnes používaná symbolika W.Leibniz
1686 publikován první výklad integrálního počtu
1687 vyšlo dílo "Philosophiae naturalis principia mathematica" - ucelené základy newtonské mechaniky, podán důkaz heliocentrického systému, gravitační teorie, tři Newtonovy zákony, rozpracováno studium odporu prostředí vůči pohybujícímu se tělesu, termín absolutní prostor a čas aj.; tímto dílem se začíná období zvané "newtnova fyzika"
též zavedl (špatně) termín éter, jako nosič světelných paprsků a gravitace ve vesmíru (viz 1881, vyvrácení)
I.Newton
1690 uveřejněna rovnice izochrony (poprvé v tisku použit termín integrál); řešení problematiky izochrony byl podán již dříve (Ch.Huygens), ale bez použití infinitezimálního počtu J.Bernoulli
vypracována vlnová teroie světla; podán výklad dvojlomu a polarizace světla Ch.Huygens
vydán "Traktát o světle"; prezentován již roku 1678 na pařížské Akademii; podán soustavný výklad vlastností světla (podstatou světla je vlnění, které se šíří prostorem stejnou rychlostí všemi směry z každého bodu na povrchu svítícího tělesa); tento (vlnový) výklad světla kontrastoval s korpuskulární (částicovou) teorií světla od I.Newtona Ch.Huygens
1696 tzv. l´Hospitalovo pravidlo (diferenciální počet); kniha Analyses des infiniment petits se stala první učebnicí diferenciálního počtu G.F.A. l´Hospital
1699 experimentální systematické studium tření G. Amontonsa
konec 17.stol. gravitační paradox I.Newton
1700 - 1900[ nahoru ]
kolem 1700 stanovení řady: π/2 = 1 + 1!/3 + 2!/3x5 + 3!/3x5x7 + 4!/3x5x7x9 + ... Aida Ammei
1. pol. 18. stol. tzv. "Stirlingova aproximační metoda" - analytické metody teorie pravděpodobnosti J.Stirling
1703 idea absolutní nuly (teplota, při které bude nulový tlak) - návrh měření teploty na základě velikosti tlaku plynu uvnitř daného objemu G.Amontons
1704 publikována klasifikace algebraických křivek 3. řádu I.Newton
shrnutí teorie optiky (kniha Opticks); dodatek této knihy obsahuje i krátký náčrt metody fluxí (první publikování této teoie, ačkoli byla vyvinuta téměř před 40i lety)
1705-1709 systematické studium elektrických jevů vedlo ke konstrukci tzv. "třecí elektřiny", tj. přístroje umožňující na základě tření vytvořit relativně velké množství elektrické energie F.Hauksbee
1712 v Praze publikován výklad počítání ve dvojkové soustavě (touto problematikou se už dříve zaobíral npř. G.W.Leibniz) J.W.Pelikán
1713 (po smrti autora) publikovány základy počtu pravděpodobnosti, v nichž je poprvé zveřejněn zákon velkých čísel J.Bernoulli
1714 myšlenka o konstrukci teploměru na základě roztažnosti rtuti a se stanovenými, lehko reprodukovatelnými body; o totéž se pokoušeli již dříve mnozí vědci, např. Galilei (1592), Bacon (1620), Torricelli a Guericke (1672) aj. D.G.Fahrenheit
8.7.; vláda královny Anny rozhodla, že "parlament by měl udělit odměnu (20.000 liber) takové osobě či osobám, jež objeví metodu určování zeměpisné délky, která bude spolehlivější a praktičtější než veškeré dosavadní metody" (viz 1759)  
1715 tzv. Taylorova řada na vyjádření funkce F(x+h); stanoven vztah mezi frekvencí kmitů struny, její délkou, napětím a hustotou B.Taylor
1718 práce z počtu pravděpodobnosti a statistiky A. de Moivre
definice funkce jedné proměnné jako "veličina složená nějakým způsobem z této proměnné a konstant" J.Bernoulli
1719 rozpracována představa periodicity trigonometrických funkcí F. de Lagny
1720 fotometrický paradox (předpoklad) E.Halley
1727 pozorován aberace světla stálic a z toho odvozená rychlost světla (viz r. 1676) J.Bradley
1729 intenzita světla se zmenšuje se čtvercem jeho vzdálenosti od zdroje P.Bouguer
elektrický náboj veden na vzdálenost cca 90 metrů; objev elektrické indukce S.Gray
1730 tzv. Moivrova formule - formule pro mocniny komplexních čísel A. de Moivre
teploměr se škálou mezi body tuhnutí a varu vody činila 80 dílků Réaumur
1731 práce o prostorových křivkách vedla ke studiu analytické geometrie trojrozměrného prostoru, vč. užití prostředků matematické analýzy A.C.Clairaute
1733 přepracována axiomatika Euklidovské geometrie; studium důsledků negace 5. Euklidového postulátu G. Saccheri
objev "dvojaké" elektřiny Ch. du Fay
objev pricipu achromatického objektivu Ch.M.Hall
1735 formulce problému "královeckých mostů" - jedna z prvních úloh kombinatorické topologie L.Euler
1736 důkaz "malé Fermatovy věty" (když je p prvočíslo, pak výraz ap - a je dělitelné p); r. 1760 její zevšeobecnění
podán výklad mechaniky ve formě mechaniky hmotného bodu
úplné vydání metod diferenciálního a integrálního počtu I.Newton
1736-1748 provedena měření zeměpisné šířky (Peru a Laponsko) - potvrzení sploštěnosti Země, což potvrdilo Newtonovu gravitační teorii a současně vyvrácena Descartova teorie vírů Pařížská akademie
1738 změřena rychlost zvuku stanovena její hodnota na 337 m/s J.Cassini
G.Maraldi
N.Lacaille
vyšlo dílo "Hydrodynamica", což položila základy rozvoje této vědní disciplíny - kinetická teorie plynů D.Bernoulli
1741 názor, že atomy různých prvků jsou kvalitativně různé a že se spojují do celků - molekul M.V.Lomonosov
1742 tvrzení, že každé číslo je možno vyjádřit jako součet dvou prvočísel (tzv. Goldbachova hypotéza) Ch.Goldbach
publikován diferenciální a integrální počet, ve kterém byla použita Newtonova symbolika a terminologie; uvěřejněn v něm též tzv. Maclaurinova a Taylorova řada C.Maclaurin
použití rozkladu pohybu do třech pevných souřadnicových os
teplotní stupnice mezi bodem tuhnutí a bodem varu vody rozdělena na 100 dílků A.Celsius
1743 studium podmínek zaměnitelnosti parciálních derivací při derivování funkcí dvou proměnných A.C.Clairaut
vyslovení zákona nejmenší akce (díky nepřesné formulaci vzbudil desetiletou diskuzi) P.Maupertuis
vysloven všeobecný zákon rovnováhy kapaliny A.C.Clairaut
1744 formulován probém n těles; publikovány výsledky studia izoperimetrických problémů, čímž byly vytvořeny základy metody, r. 1766 nazvané variační počet L.Euler
formulován tzv. d´Alemebertův princip d´Alembert
použit výraz ∫ m v ds (Maupertuisův zákon) L.Euler
1744-1770 studie o jiných plochách a jejich křivosti, o plochách konstantní křivosti; r. 1770 použity křivkové souřadnice na ploše (Euler) L.Euler, J.L.Lagrange
1745-1746 kondenzátory různých úprav, ve kterých byly dielektrikem stěny skleněných lahví; tyto pokusy se prováděly ve městě Leyden a odtud pochází název "leydenské láhve" (možnost uvnitř lahve nahromadit velký elektrický náboj) E. von Kleist, P. von Muschenbrock
1746 pokus o důkaz, že všechny komplexní veličiny mají tvar a + bi; pokus dokázat "základní větu" algebry, t.j., že každá algebraická rovnice má alespoň jeden kořen d´Alembert
další potvrzení gravitační teorie - výpočet nerovnoměrností v pohybu Saturna  
1747 publikována teorie kmitů struny - základ teorie parciálních diferenciálních rovnic; myšlenka limity (vyřešeny problémy s 'nulou' v kalkulu) d´Alembert, D.Bernoulli
výpočty umožnily vytvořit systém achromatických čoček L.Euler
vysloven názor, že existuje jeden druh elektřiny, kterou obsahuje veškerá hmota a je nezjistitelná; předměty, které mají 'přebytek' elektřiny jsou kladně nabité a předměty s nedostatkem elektřiny jsou nabité záporně B.Franklin
1748 ucelené vyložení znalostí potřebných pro diferenciální a integrální počet , tzv. algebraická analýza; tzv. eulerovsko-bernoulliovská definice funkce, jejich klasifikace; teorie řádů L.Euler
Eulerův vzorec
důkaz Fermatovy věty pro n=3 (tj. neexistence celých čísel x, y, z pro které platí, že x3 + y3 = z3)  
definována veličina 'akce' P.L.M.Maupertuis
formulace všeobecného zákona zachování hmotnosti a pohybu M.V.Lomonosov
vysvětlena příčina precese zemské osy J.d´Alembert
1748-1752 metoda variace konstant - řešení soustav diferenciálních rovnic L.Euler
1749 vyslovena idea, že podstata tepla je pohyb malých částeček M.V.Lomonosov
1750 teorie jediné elektrické substance; navržena konstrukce "bleskosvodu", který byl r. 1752 také zkonstruován a vyzkoušen; nezávisle o měsíc dříve totéž udělali také T.F.d´Alibarde a Delor B.Franklin
publikována další z vět kombinatorické topologie: počet vrcholů a stěn pravidelného mnohostěnu se rovná počtu hran zvětšenému o dvě (tuto větu znali už r. 1639 G.W.Leibniz a R.Descartes) L.Euler
důkaz, že křivka n-tého řádu je všeobecně definována 1/2n(n+3) body G.Cramer
použity determinanty na řešení soustavy lineární algebraické rovnice - tzv. Cramerovo pravidlo G.Cramer
tzv. Segnerovo kolo - kolo, pohybující se na základě relativní síly vytékajícího vodního proudu; bývá označováno za otce vodních turbín J.A.Segner
na základě studia logaritmické funkce objasněn problém logaritmů záporných a komplexních čísel L.Euler
potřetí zveřejněna tzv. Eulerova věta; (také viz 1675 a 1619)
1752 první známý případ singulárního řešení diferenciálních rovnic (později nazvána jménem objevitele) A.C.Clairaut
potvrzeno, že elektřina vytvořená bleskem má stejné vlastnosti jako elektřina vytvořená na zemi (vypuštěním draka a dráty byla elektřina svedena do nenabité Leydenské láhve, která se tím nabila, také viz 1746) B.Franklin
1754 uzemněný hromosvod P.Diviš
1755 ucelený výklad diferenciálního počtu - důraz kladen na logické odvozování a odmítání názornosti L.Euler
důkaz nevyhnutelné a postačujicí podmínky záměny parciálních derivací L.Euler
1756 experimentální důkaz zachování hmotnosti látek při chemických reakcích M.V.Lomonosov
1757 zavedeny hyperbolické funkce J.F.Riccati
zkonstruován první achromatický objektiv dalekohledu J.Dollond
1758 dílo 'Theoria philosophiae naturalis' (rozšířené a opravené vyšlo r. 1763); poprvé snaha pojmout vědeckou vizi (dnešní) teorie všeho R.Boškovič
1759 publikovány práce o perspektivě: tyto práce přispěly ke vzniku deskriptivní geometrie J.H.Lambert
na výzvu anglické vlády (viz 1714) dokončen vývoj hodin fungujících na moři (za dva měsíce odchylka 5 s) J.Harrison
1760 definován moment setrvačnosti pevného tělesa L.Euler
rozlišení pojmů "teplota" a "množství tepla", což vedlo k představě materiálního fluida, nazvaného "kalorikum" a k představě latentního (skupenského) tepla, měrného tepla aj. J.Black
studium různých metod stanovení přesných fotometrických jednotek J.H.Lambert
1760-1768 budována teorie aberace A.C.Clairaut, d´Alembert
1761 zevšeobecnění maximo-minimálních úloh, čímž byl dán variačnímu počtu analytickou a negeometrickou podobu J.Lagrange
první rigorózní důkaz iracionality čísla π: poměr obvodu kružnice k jejímu průměru J.H.Lambert
uveřejněno podrobné schéma vesmíru (tzv. ostrovní vesmíry): mlhoviny jsou jen "obyčejné" galaxie náhodně rozmístěné v kosmickém prostoru
1765 publikován výklad (v Praze) diferenciálního počtu J.Stepling
určeny vlastnosti vodíku H.Cavendish
1767 vyšla práce o numerickém řešení rovnic; byly zde zahrnuty také metody separace reálných kořenů algebraické rovnice a jejich aproximace řetězovými zlomky J.L.Lagrange
1768 tzv. Eulerovy funkce Beta a Gama - speciální integrální funkce L.Euler
1770 tzv. Lagrangeova věta - požadavek důkazu existence řešení pro rovnice vyššího stupně než 4, což vedlo také ke studiu grup permutací (podobně se ubíraly také práce ze stejného období - A.T.Vandermonde a E.Waring) J.Lagrange
v knize 'Algebra' bylo pravděpodobně poprvé použit termín "imaginární číslo" pro výrazy √-1 L.Euler
1771 počátky studia diferenciální geometrie G.Monge
důkaz věty, že prvočíslo p je číslo (p-1)! + 1 násobkem p: tuto větu znal už Leibniz a dnes se nazývá Wilsonova věta J.Lagrange
1772 kvadratický zákon reciprocity (přesná formulace r. 1785 - A.M.Legendre a dokázán r. 1796 - C.F.Gaus) L.Euler
objeven dusík D.Rutherford
1774 stanovena průměrná hustota Země na 4,7 x 1027 g - na základě zkoumání přitažlivosti horských masivů ve Skotsku způsobujících odchylku olovnice od svislého směru; též viz 1798 N.Maskelyne
1775 pařížská akademie věd odmítla v budoucnosti zkoumat správnost prací o kvadratuře kruhu, zdvojení kostky či trisekce úhlu Francie
1777 v souvislosti se zákonem přitažlivosti definován potenciál, jehož gradient udává přitažlivou sílu (též viz 1782, 1812) J.L.Lagrange
1779 dokázáno, že intenzita zvuku závisí na hustotě plynu jímž se zvuk šíří J.Pristley
1780 studium elektrických výbojů (na svaly žabích stehýnek - svalstvo se stahuje i bez výboje vlivem spojení dvou různých kovů - publikováno r. 1791) L.Galvani
1782 v návaznosti na definici potenciálu (viz r. 1777) odvodil pro tuto funkci souřadnic parciální diferenciální rovnici Δφ = 0 (též viz r. 1812) P.S.Laplace
1783 definice tzv. malé kalorie a položeny základy vědecké kalorimetrie (r. 1780 popsán kalorimetr s vodou) A.L.Lavoisier, P.S.Laplace
objev stoupavé síly teplého vzduchu - fyzik J.A.Charles se vznesl v baloně naplněném vodíkem bři Montgolfierové
určeno složení vody a důkaz, že spalováním vodíku vzniká voda; určen také objemový poměr vodíku a kyslíku H.Cavendish, P.S.Macquer
rozvinutí částicového přístupu povahy světla; uveřejněna zpráva, v níž bylo odvozeno, že gravitace dostatečně hmotného a hustého tělesa může být natolik silná, že nedovolí světlu z povrchu uniknout (nezávisle na Michellovi přišel s teorií o pár let později také P.S.Laplace) J.Michell
1784 pokus vyřešit tzv. Pellovu rovnici dn2 + 1 = v2 J.Tesánek
počátek meteorologického pozorování bez přestávek v Klementinu (s přestávkami probíhalo již od r. 1752) Praha
1785 důkaz, že potencionální funkce V (dnešní terminologií), kterou zavedl A.C.Clairaut vyhovuje rovnici VIZ STR. 99 P.S.Laplace
publikován tzv. Coulombův zákon o síle působící mezi nabitými tělesy, který byl později přenesen i do nauky o magnetizmu; jeho podstata byla objevena už na zač. 70. let (H.Cavendish), avšak Coulomb zkonstruoval vhodné experimentální zařízení, především torzní váhy Ch.A.Coulomb
1798 laboratorní upřesnění hustoty Země (z r. 1774) na hodnotu 5,48 x 1027 g pomocí torzních váh H.Cavendish
1799 kilogram a metr přijat jako jednotka váhy, resp. míry (Paříž)
spolu s mnohem starší vteřinou tvoří tyto jednotky základ soustavy CGS: centimetr, gram, sekunda
 
podán důkaz tzv. 'základní věty algebry' K.F.Gauss
19. stol. úplné přijmutí záporných čísel jako řešení rovnic; do této doby byla např. rovnice x + 5 = 0 považována za neřešitelnou Evropa
1800 ponořením dvou různých kovů do roztoku soli a jejich chemickou reakcí vzniká elektřina (základ pro vznik baterie) A.Volta
1801 poprvé prezentována myšlenka interference světla (potvrzen vlnový charakter světla) T.Young
1807 počátky vývoje diferenciální geometrie G.Monge
vyložena Daltonova atomová teorie T.Thomson
objeven draslík a sodík H.Davy
1808 formulace zákona, podle kterého se plyny slučují tak, že mezi jejich objemy je vztah vyjádřený "malými" celými čísly J.L.Gay-Lussac
dílo "New System of Chemical Philosophy", v němž je vyložena atomová teorie; je zde tabulka relativních atomových hmotností (vodík určen na 1, dusík a uhlík 5 a kyslík 7), podle toho odvozeny také relativní atomové hmotnosti sloučenin; 1. svazek vyšel r. 1808, 3. svazek r. 1827 J.Dalton
objev prvku magnium, později nazvaný magnesium (hořčík) H.Davy
1811 představy o gravitačním poli byly rozšířeny též do nauky o elektřině (teorii potenciálu rozšířena viz r. 1839-1840) S.D.Poisson
objevena rotační polarizace světla (otáčení polarizační roviny) křemene; její pravidla určil r. 1812 J.B.Biot a teroretické vysvětlení podal r. 1825 A.J.Fresnel D.F.J.Arago
atomy a molekuly rozšířeny jako jednoduché a složené částice, ze kterých je složena látka A.Avogrado
tzv. Avogradův zákon: daný objem plynu obsahuje vždy stejný počet molekul; poskytl tak metodu určování chemických vzorců sloučenin a relativních atomových hmotností (ke stejnému závěru došel nezávisle na Avogradovi také A.M.Ampere r. 1814) A.Avogrado
objeven jod J.L.Lussac
1812 teorie podle které je veškerá látka složena z elektro-negativní a elektro-pozitivní složky; tato polarita způsobuje afinitu látky (viz 1798) J.J.Berzelius
formulována tzv. "Poissonova rovnice" (též Laplaceova-Poissonova diferenciální rovnice): δ2V/δx2 + δ2V/δy2 + δ2V/δz2 = - 4 πρ, kde V je v dnešní terminologii potencionální funkce pole a ρ je hustota látky, která vytváří pole v uvažovaném bodě
tato rovnice je zobecněným vyjádřením Newtonova zákona přitažlivosti
též viz r. 1777 a 1782
S.D.Poisson
1814 počátek systematického výzkumu slunečního spektra - nalezeno 576 černých čar; zavedena dodnes používaná nomenklatura pro označení osmi nejintenzivnějších čar J. von Fraunhofer
1815 výzkumy vedoucí k vypracování vlnové teorie světla - příčné vlnění (na základě pozorování dvojlomu světla z r. 1669 E.Bartholinem) A.Fresnel
1817 spřesnění některých základních pojmů matematické analýzy: spojitost, funkce, limita, tzv. Bolzanovo-Cauchyho kritérium konvergence řady aj. B.Bolzano
objeven selen J.J.Berzelius
objeveno kadmium F.Stromeyer, K.Karsten
objeveno lithium J.A.Arfvedson
1818 uveřejněna první tabulka relativních atomových hmotností tehdy známých (více než 30) prvků, přičemž za základ je brán kyslík s hodnotou 100; prvky byly značeny prvními písmeny jejich latinského názvu J.J.Berzelius
1819 publikována metoda přibližného výpočtu kořenů algebraických rovnic W.G.Horner
1820 objeveny magnetické účinky elektrického proudu (vychýlení střelky kompasu při průchodu el. proudu drátem v její blízkosti) H.Ch.Oersted
objevena magnetizace železa elektrickým proudem D.F.J.Arago
zjištěna závislost mezi molekulárním teplem a relativní atomovou hmotností P.L.Dulong, A.T.Petit
1821 podán výklad matematické analýzy na základě upřesněného pojmu limity; vymezen pojem absolutní konvergence řady A.L.Cauchy
popsán možný pohyb vodiče, kterým prochází elektrický proud, když se nachází v blízkosti magnetu a naopak; byly tím položeny základy prvních elektromotorů (viz 1822) M.Faraday
důkaz o působení magnetu na elektrický oblouk H.Davy
objeven termoelektrický jev (publikován r. 1823) T.J.Seebck
zjištěna závislost mezi pravými a levými formami krystalů a orientací otáčení polarizační roviny (látky pravotočivé a levotočivé) J.F.Herschel
1821-1822 objeveny tzv. Navierovy-Stokesovy rovnice (popisují proudění tekutin) C.Navier
1822 uvedeny základy rozvoje projektivní geometrie; knihu 'Pojednání o vlastnostech figurální projekce' vydal Poncelet již r. 1813
(avšak již v 17. stol. francouzský matematik Gerard Desargues odvodil, dnes nazývanou, 'Desarguovu větu v rovině', která predikuje "existenci" projektivní geometrie)
J.V.Poncelet
zkonstruován první elektromotor P.Barlow
tzv. Fourierivy řady - zákon šíření tepla dostal formu parciální diferenciální rovnice řešenou pomocí trigonometrických řad J.Fourier
stanovena rychlost zvuku na 331,2 m/s D.F.J.Arago, G.Prony
sestrojen selenoid, základ elektromagnetu A.M.Ampere
1823 určení chemického složení malého množství látky pomocí za pomoci spektrálních čar J.F.Herschel
formulace limitní definice integrálu A.L.Cauchy
fotometrický paradox (absorpční řešení) H.Olbers
1824 poprvé publikován důkaz (úplný r. 1826) algebraické neřešitelnosti všeobecné algebraické rovnice stupně vyššího než 4 N.H.Abel
publikovány "Úvahy o pohybové síle ohně", kde byl mj. určen pracovní cyklus ideálního tepelného stroje S.Carnot
1825 systematicky rozvíjena teorie komplexních funkcí A.L.Cauchy
1826 uveřejněna (Kazaň) neeuklidovská geometrie M.I.Lobačevskij
publikován Ohmův zákon (kvantitativně ověřen r. 1829, G.Fechner a r. 1837 C.Pouillet) G.S.Ohm
zaveden pojem "dvojité atomy" - v dnešní terminologii se jedná o molekuly složených ze dvou totožných atomů J.J.Berzelius
1827 publikována práce "Disquisitiones generales circa superficies curvas", která silně ovlivnila rozvoj především diferenciální geometrie C.F.Gauss
návrh na užití vlnové délky světla jako definice standardu délky - neexistoval však přístroj, který by takové měření umožňoval (viz též 1905) J.Babinet
zanesení analytické geometrie do projektivní geometrie; princip homogenních souřadnic A.F.Mobius
teorie elektrodynamických jevů (mj. elektrodynamická definice elektrického proudu, tzv. "Amperova pravidla") A.M.Ampere
objeven tzv. Brownův pohyb - neuspořádaný pohyb malých částeček v kapalině nebo v plynu R.Brown
vypracována první metoda měření hustoty plynu J.B.Dumas
1828 rozvíjena teorie eliptických funkcí N.H.Abel, C.G.J.Jacobi
poprvé použitý termín "potencionální funkce" při studiu elektrického a megnetického pole G.Green
stanovena rychlost šíření zvuku ve vodě na 1435 m/s D.Colladon, J.Ch.Sturm
z islandského vápence zkonstruován polarizátor - tzv. Nicolův hranol (teorii hranolu vypracoval r. 1838 M.F.Spasskij) W.Nicol
zkonstruován prototyp elektromotoru (nezávisle též Š.A.Jedlík) M.Faraday
tabulka prvků s jejich atomovými hmotnostmi J.Berzelius
1829 publikována věta o počtu kořenů algebraické rovnice v daném intervale J.Sturm
odvozeno, že je možné rozvádět do Fourierových řad jistou třídu funkcí definovaných pomocí jejich vlastností J.Dirichlet
kolem 1830 objev prvé funkce, která je spojitá, ale nemá derivaci B.Bolzano
1831 objeveny indukované proudy; jev byl pozorován už r. 1822 (A.M.Ampere a A.de La Rive), ale nepochopili jeho význam (cívka drátu vystavená proměnnému magnetickému poli, tak se v drátu indukuje el. proud) M.Faraday
1831-1832 tzv. Galoisova teorie - idea řešitelnosti algebraických rovnic; položeny základy teorie grup a teorie těles - zaveden v těchto oblastech řád základních pojmů E.Galois
1832 zkonstruován první jednoduchý generátor elektrického proudu M.Faraday
při studiu pohybů těles v otáčející se soustavě objevena tzv. Coriolisova síla G.G. de Coriolis
1832-1833 publikován výklad neeuklidovské geometrie (základní myšlenky již r. 1799, C.F.Gauss) J.Bolyai
1833 zkonstruován první polarizační fotometr D.F.J.Arago
objevena tzv. daguerrotypie, předchůdce fotografie (vycházejíc z pokusů N.Niepceho) L.Daguerre
konstantování, že existuje úměrnost mezi elektrickým nábojem, který prošel elektrolytem, a hmotností vyloučené látky (elektrochemické zákony) M.Faraday
určen vztah mezi symetrií krystalů, jejich optických a jiných vektorových vlastností F.E.Neumann
zkonstruován první funkční elektrický telegraf (první elektromagnetický telegraf sestrojen v Peterburgu - P.Ľ.Šiling); následovaly další: r. 1837 (Cook, Wheaston), r. 1840 (Morse) a r. 1851 byl položen kabel Calais - Dover C.F.Gauss, W.Weber
1834 tzv. Lenzovo pravidlo - pravidlo o směru indukovaného elektrického proudu E.Lenz
1834-1835 tzv. kanonická rovnice - definována při rozpracování dynamiky W.R.Hamilton
1835 navržen plán pro samočinný počítač "analytical engine" Ch.Babbage
publikována přesná teorie komplexních čísel (uspořádané dvojice reálných čísel) W.R.Hamilton
na papíře byl uskutečněn pozitivní i negativní fotografický proces W.H.F.Talbot
ve vakuu dosažena teplota -110 oC (pomocí CO2 a éteru) M.Faraday
1836 zkonstruován plynový teploměr v platinovém pouzdře pro měření vysokých teplot C.Pouillet
1837 vyšlo čtyřsvazkové dílo "Nauka o vědě" - obsahovalo ucelený výklad teorie vědy v č. vědeckých metod; upřesněny logické prostředky: zavedeny proměnné do logiky, pojem implikace aj. B.Bolzano
zaveden pojem "zákon velkých čísel" (obejeven r. 1711, J.Bernoulli) S.D.Poisson
zkonstruována tangentová buzola k měření elektrického proudu C.Pouillet
1838-1839 zkonstruován přístroj na měření magnetických veličin - inklinatorium, přenosný magnetometr W.Weber
1839 objeven lanthan; předpověď jeho existence v cerovité půdě už r. 1826 C.G.Mosander
1839-1840 studium silového pole (nezávisle na G.Greenovi) a použit termín "potenciál" C.F.Gauss
1840 zaveden pojem "rovnoměrná konvergence" G.Dirichlet
po 1840 zavedeny pojmy "molekula" a "atom" v dnešním smyslu A.Laurent
1841 explicitně vyložen pojem invariance a položeny základy rozvoje teorie invariantů G.Boole
stanovena absolutní elektromagnetická jednotky elektrického proudu W.Weber
zlepšena tangentová buzola; zkonstruován bifilární galvanometr
publikovány výsledky o tepelných účincích elektrického proudu vč. Joulova zákona (viz 1845) J.P.Joule
1842 vysloven tzv. Dopplerův princip (nebo též Dopplerův jev)
tento zákon byl 'znovuobjeven' r. 1848, kdy byl popsán červený, resp. modrý posuv (A.Fizeau)
J.Ch.Doppler
odhadem zjištěný mechanický ekvivalent tepla; zevšeobecněním dedukován zákon o zachování energie R.Mayer
1843 vydán "Systém logiky", ve kterém byly podány základy induktivní logiky jako základ přírodních věd J.S.Mill
zaveden pojem n-rozměrného prostoru pro libovolné přirozené n A.Cayley
objeveno terbium a erbium (r. 1860 byly tyto prvky izolovány) C.G.Mosander
1843-1846 vytvořen celkem přesný systém relativních atomových hmotností - v dalším vývoji šlo především o spřesňování Ch.F.Gerhardt, A.Laurent
1844 vyloženy základní pojmy vektorového počtu v n-rozměrném prostoru; vliv tohoto díla (Lineale Ausdehnungslehre) se projevil až po r. 1870 H.G.Grassmann
publikován důkaz věty o existenci řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic - počátek studia existenčních vět v oblasti diferenciálních rovnic A.L.Cauchy
objeven niob (čistý niob byl připraven až r. 1906, W.Bolton) H.Rose
1845 kvantitativně prověřen Joulův zákon (viz 1841) a též uveřejněny výsledky mechanického ekvivalentu tepla J.P.Joule
publikována první část studií o algebraických formách A.Cayley
objeveno otáčení polarizační roviny světla účinkem magnetického pole (tušil již J.F.Herschel) M.Faraday
objeven diamagnetizmus
publikována první matematická teorie indukce F.E.Neumann
na základě Ohmnova zákona vyslovena pravidla o proudu v rozvětvených vodičích  
1846 počátky topologie, jejímž skutečným zakladatelem je však B.Riemann (1857) A.Cayley, J.B.Listing, A.F.Möbius
1847 základy moderní matematické logiky - tzv. Boolova algebra G.Boole
poprvé použita skleněná deska jako nositel negativu A.Niepce
objevena magnetická anizotropie krystalů (r. 1848 ji nezávisle zjistil M.Faraday) J.Plücker
formulován zákon zachování energie (první zákon termodynamiky) H.Helmholtz
1848 fotometrický paradox (vyvrácení absorpčního řešení) J.Herschel
použit pojem topologie, jako termín odlišující dosud používané geometrie polohy
první publikace 'Vorstudien zur Topologie' vyšla o rok dříve
J.B.Listing
publikována teorie magnetizmu a diamagnetizmu W.Weber
1849 pozemským měřením stanovena rychlost světla na c = 315300 km/s (též viz 1879) A.H.L.Fizeau
použity grupy symetrií pro klasifikaci struktur krystalů v trojrozměrném prostoru A.Bravais
2. pol. 19. stol. objeveno 20 chemických prvků: Rb, Cs, Cd, Ra, Sc, Ga, In, Ti, Ac, Ge, F, Po a vzácné zeminy: Pr, Nd, Sm, Gd, Dy, Ho, Tu a Yb  
1850 zjištěno, že světlo se ve vzduch pohybuje rychleji než ve vodě L.Foucault
vyrobena mřížka se 6000 rýhami na ploše 2,5 cm2 pro výzkum elmg vlnění F.A.Nobert
vysloven 2. zákon termodynamiky (tušen již r. 1824 - S.Carnot) R.E.Clausius
důkaz, že mezi libovolným čísle N a jeho dvojnásobkem 2N se nachází alespoň jedno prvočíslo P.L.Čebyšev
1851 posmrtně vyšlo dílo "Paradoxien des Unendlichen" (Paradoxy nekonečna), ve kterém bylo obsaženo několik pojmů a vět z teorie množin B.Bolzano
počátek rozvoje algebraické geometrie B.Riemann
načrtnuty základy teorie funkcí
popsáno otáčení roviny kmitu kyvadla při otáčení Země - Foucaultovo kyvadlo L.Foucault
zjištěna periodicita změny intenzity zemského magnetického pole (10,3 roku) J.Lamont
první pokusy s barevnou fotografií (také viz 1868) A.Niepce
1852 formulován topologický problém čtyř barev (vyřešen r. 1976, K.Appel, W.Haken) F.Guthrie
publikována teorie pružnosti pevných těles (vypracována na základě prací A.L.Cauchyho, C.L.Naviera aj.) G.Lamé
Joule-Thomsonův jev - ochlazování plynu při proudění dýzou do prostoru s nižším tlakem J.P.Joule, W.Thomson
podán důkaz analogie šíření světelných a zvukových vln - studium lomu zvukových vln na rozhraní prostředí K.Sondhaus
1853 zavedení kvaternionů - matematické objekty užívané v teorii grup W.Hamilton
1854 definice abstraktní konečné grupy A.Cayley
různost typů neeuklidovské geometrie B.Riemann
1855 určen vztah mezi elektromagnetickou a elektrostatickou jednotkou elektrického proudu, jejichž poměr se rovná rychlosti světla W.Weber, R.Kohlrausch
sestrojena vzduchová pumpa, se kterou bylo možno odčerpat z uzavřeného systému více než 99,9% vzduchu H.W.Geissler
1856 vyslovena kinetická teorie tepla; r. 1857 byla zdokonalena (R.E.Clausius) A.K.Krönig
zkonstruován prototyp elektrického dynama (sedm let před Siemensem, nebyl však patentován) Š.A.Jedlík
dokončeno vypracování absolutní soustavy jednotek ve fyzice  
zkonstruován první moderní spektroskop M.Meyerstein
1857 zkonstruován první interferometr  
představa o volných iontech v elektrolytech a dále byla změřena rychlost molekuly vodíku při normální teplotě = 2000 km/s R.E.Clausisus
1857-1858 ucelený výklad teorie matic (jejím studiem se zaobíral již od r. 1843) A.Cayley
1858 obejevena jednostranná plocha z nichž nejznámější je tzv. Möbiův pruh (nezávisle ji též objevil J.B.Listing) A.F.Möbius
studium turbulentního proudění v hydrodynamice H.Helmholtz
objeveny katodové zářiče (při průchodu el. proudu tzv. Geisslerovými lahvemi bylo pozorováno žhnutí vždy v okolí katody - elektřina proudí od katody k anodě); názov katodové paprsky poprvé použil E.Goldstein r. 1876 J.Plücker
publikován výklad pojmu valence; definice čtyřmocnosti uhlíku A.Kekulé, A.S.Couper
1859 Kirchhoffovy zákony záření - udávají souvislost mezi vyzařováním a pohlcováním záření G.R.Kirchhoff
publikovány práce o Fraunhofferových čárách - obsahují počátky principu chemické analýzy založené na pozorování spektra
1860 přesné spracování problému teorie funkcí K.Weierstrass
určen vztah pro rozdělení rychlosti molekul v plynech J.C.Maxwell
objeveno cesium - první prvek objevený pomocí metody spektrální analýzy; čistý prvek získán r. 1882 R.W.Bunsen, G.R.Kirchhoff
1863 počátky studia topologie mnohostěnu A.F.Möbius
dokázána tzv. Faradayova idea - existence iontů s odlišným nábojem, které se v elektrolytu pohybují odlišnou rychlostí J.W.Hittorf
1863-1877 akustickými pokusy dokázán harmonický rozklad zvuku a experimentální vyjádření teoretických matematických výsledků o složení zvukových vln H.Helmholtz
1864 důkaz, že molární teplo (součin měrného tepla a molární hmotnosti) pevné látky se přibližně rovná součtu atomových teplot jejich složek H.Kopp
1865 poprvé použit termín entropie; shrnul také 1. a 2. zákon termodynamiky: energie světa je konstantní a entropie světa vzrůstá R.E.Clausius
teorie eletromagnetického pole (světlo je elektromagnetickým vlněním) J.C.Maxwell
stanoven průměr molekul a Avogradovo číslo J.J.Loschmidt
1866 vysloven názor, že jádro Země tvoří nikl a železo G.A.Daubrée
1867 nová teorie atomů (atomy byly považovány za jakési lokální víry v univerzální kapalině prostupující vesmír) lord Kelvin
1868 realizace barevné fotografie Ch.Cross, L.Ducos
při sledování zatmění Slunce objevena ve slunečním spektru jasně žlutá čára neodpovídající žádnému dosud známému prvku na Zemi; nový prvek byl nazván helium; až r. 1895 byl obejeven na Zemi v nerostu cleveit (W.Ramsay) a poté bylo určeno, že je výsledkem rozpadu radioaktivních prvků a jeho jádro tvoří částice alfa J.Janssen, J.N.Lockyer
1869 periodická tabulka chemických prvků D.I.Mendělejev
prvně čistě aritmetické vysvětlení iracionálních čísel Ch.Méray
kolem 1870 použití fotografie v astronomii  
známo již 64 chemických prvků  
1870 zhrnutí výsledků studia struktury algeber konečné dimenze B.Peirce
návrh na zavedení jednotek, které by nebyly vázány na určité předměty chované za speciálních podmínek (jako kg či m) J.W.S.Rayleigh
C.Maxwell
systematické studium spojitých grup M.S.Lie
vyrobena mřížka s 35000 čárami na pěti centimetrech kovového zrcadla, která se vyrovnala účinku nejlepších hranolů L.M.Rutherford
zkonstruván absolutní elektroměr W.Thomson
předložen projekt seizmografu A.P.Orlov
1871 vysloven názor, že katodové zářiče jsou částice se záporným nábojem C.F.Varley
definitivní (dodnes používaná) podoba periodické tabulky chemických prvků D.I.Mendelejev
1872 tzv. Erlangenský program: podána klasifikace geometrií na základě jejich invariantností vůči jím zodpovídajícím grupám transformací; více viz geometrická zobrazení F.Klein
teorie reálných čísel R.Dedekind
1873 počátky matematické disciplíny teorie množin; podán důkaz, že množina čísel je spočítatelná; studium transfinitních čísel G.Cantor
Van der Waalsova rovnice - rovnice stavových veličin reálných plynů J.Van der Waals
formulace elektromagnetické inerakce J.C.Maxwell
1874 všeobecná teorie spojitých transformačmích grup - pomohla objasnit a klasifikovat řešení obyčejných diferenciálních rovnic M.S.Lie
1875 důlaz, že měrná tepla některých látek (Be, B, C, Si aj.) se teplotou mění a při rostoucí teplotě směřují k hodnotě vyhovující Dulongovu-Petitovu zákonu W.Weber
tzv. Kerrův jev - objeven dvojlom světla způsobený elektrickým polem J.Kerr
objeveno Galium, jehož exictenci předpověděl D.I.Mendělějev - potvrzení jeho periodického zákona P.É Lecoq de Boisbaudran
teorie difůze W.H.Nernst
1876 z pokusů o studium struktury transformačních skupin vznikly tzv. Lieho algebry M.S.Lie
experimentální důkaz, že pohybující se elektrický náboj vytváří magnetické pole H.A.Rowland
objev světélkujícího záření při výbojech v plynech W.Crookes
1877 rozvíjení myšlenky i nástroje matematické logiky E.Schröder
vyjádřením vztahu mezi entropií a pravděpodobností stavu byly položeny základy statistické termodynamiky L.Boltzmann
zkapalněn vzduch, kyslík a dusík R.Pictet, L.P.Cailletet
obejeven Neodym a Praseodym B.Brauner
1878 objeveno Holmium P.T.Cleve
1879 publikována logická analýza základních matematických pojmů a pokus odvodit matematiku jen z logiky, bez použití geometrie F.L.G.Frege
tzv. Stefanův-Boltzmannův zákon - celková energie vyzářená jednotkou plochy absolutně černého tělesa za sekundu je přímo úměrná čtvrté mocnině absolutní teploty tohoto tělesa J.Stefan
objeveno Thulium (r. 1911 získán čistý oxid thulitý) P.T.Cleve
objeveno Scandium, předpovězené D.I.Mendělejevem r. 1871 L.F.Nilson
zdokonalením metody A.Fizeaua (viz 1849) stanovena rychlost světla na c = 300030 km/s A.Cornu
kolem 1880 založena vývojová mechanika W.Roux
1881 počátky studia dynamiky záporně nabitých částic, později nazvaných elektrony J.J.Thomson
vyvrácení hypotézy o existenci éteru, jako nositele světelného vlnění A.A.Michelson
poprvé vyčíslena hodnota náboje elektronu G.J.Stoney
1882 podán důkaz, že číslo π je transcedentní, z čehož plyne nemožnost kvadratury kruhu kružítkem a pravítkem F.Lindemann
1883 objevena termoemise T.A.Edison
1883 pokus o přímý převod světelné a tepelné energie na energii elektrickou - tento výzkum vedl ke konstrukci slunečních baterií C.E.Fritts
1884-1897 všeobecná teorie integrálních rovnic V.Volterra
1885 obejeveno Germanium, předpovězené D.I.Mendělejevem C.Winkler
vytvořeny elektromagnetické vlny o délce jednoho metru a byl zkoumán jejich odraz, lom a rychlost H.Hertz
vyslovena empirická formule pro vlnové délky spektrálních čar vodíku J.J.Balmer
pomocí vypařování tekutého dusíku ve vakuu byla dosažena teplota -225 oC K.S.Olszewski
objeveno Germanium, předpovězené r. 1871 D.I.Mendělejevem jako ekasalicium C.Winkler
1886 objeveny kanálové zářiče E.Goldstein
1887 vyslán a přijat první radiový signál
vytvořeno záření, které umožnilo detekci šírení elektromagnetických vln a byla změřena jejich rychlost, v = 200000 km/s; chybu odstranil r. 1888 H.S.Poincaré a další přesná měření provedli E.Lecher (1890) a F.Sarasin s L. de La Rive (1893), která vedla ke zjištění, že rychlost ve vzduchu se rovná rychlosti světla
H.Hertz
objeven fotoelektrický jev H.Hertz
teorie elektrolytické disociace S.Arrhenius
detekce elektromagnetických vln H.Hertz
1888 zaveden pojem integrální rovnice P. du Bois-Reymond
určeny kvantitativní vztahy přímé přeměny světelné energie na elektrickou A.G.Stoletov
vytvořen pojem korelace F.Galton
1890 dokázány všeobecné základní věty teorie invariantů D.Hilbert
vyroben první detektor elektromagnetických vln - trubice naplněná železnými pilinami E.Branly
objev paprsků X - röntgenovo záření W.C.Röntgen
1891 elementárnímu množství elektrického náboje dáno méno "elektron" a přiřazen symbol E J.G.Stoney
důkaz, že světlo může působit tlakem podobně jako každá jiná hmota P.N.Lebedev
1892 elektronová teorie - objasňuje všechny tehdy známé elektrické, magnetické a optické jevy; je základem moderních teorií H.A.Lorentz
důkaz, že katodové paprsky mohou proniknout tenkými kovovými filmy (podpořena vlnová teorie světla) H.Hertz
1893 tzv. Wienův zákon posunu - udává závislost Kelvinové teploty absolutně černého tělesa (Planckova) a vlnové délky záření, na kterou připadá největší část z celkové energie vyzářené tělesem za 1 sekundu W.Wien
experimenty s přenosem zpráv pomocí rádiových vln; vynález antény N.Tesla
1894 vytvořeny předpoklady pro axiomatickou výstvabu mechaniky H.Hertz
při studiu šíření elektromagnetických vln byla poprvé použita anténa a r. 1896 byl proveden pokus poslat signál na vzdálenost 1 až 5 km A.S.Popov
v atmosféře byly objeveny vzácné plyny Neon, Krypton, Argon ad., což vedlo k doplnění tabulky prvků zvláštním sloupcem prvků W.Ramsay
1895 důkaz, že katodové zářiče jsou tvořené elektrony Perrin
metoda kvantitativního měření intenzity záření absolutně černého (Planckova) tělesa; o rok později odvozen tzv. Wienův posuvný zákon pro toto těleso W.CWien, O.Lummer
objeveny tzv. zářiče X - röntgenovy zářiče W.C.Röntgen
poprvé použity tzv. Lorentzovy transformace  
zkapalněn argon a vodík K.S.Olszewski
počátky studia teorie reaktivního pohonu, čímž byly vytvořeny základy pro budoucí kosmické lety K.E.Ciolkovskij
1896 experimentální důkaz teoretického předpokladu (H.A.Lorentz), že dost silné magnetické pole může změnit frekvenci záření vyslaného daným zdrojem - tzv. Zeemanův jev P.Zeeman
poprvé použity vysílací antény při šíření elektromagnetických vln; tohoto roku zaznamenán signál na vzdálenost 10 km, r. 1897 70 km a r. 1901 navázáno spojení mezi Evropou a Amerikou G.M.Marconi
objevena přirozená radioaktivita uranové rudy H.Becquerel
objev přirozené radioaktivity E.Rutherford
1897 formulován jeden z prvních paradoxů množin: existuje ordinální číslo, které je větší než všechny ordinální čísla C.Burali-Forti
na základu pronikavosti radioaktivního záření rozlišeny zářiče α a β L.M.Rutherford
při studiu katodových zářičů byla zjištěna existence elektronů a vznikla úvaha, že jsou součástí atomů J.J.Thomson
zkonstruována tzv. Braunova trubice - speciální katodová trubice, která se o rok později stala v uzavřeném obvodě základem bezdrátové telegrafie C.F.Braun
zkonstruována tzv. Nernstova lampa - zvláštní typ elektrické žárovky W.H.Nernst
1898 při studiu teorie pružnosti zaveden pojem tenzor W.Voigt
první zkoumání kladně nabitých paprsků (proton) a podán důkaz, že tyto (nové) částice jsou mnohem těžší než elektron
dále též 1903
W.Wien
myšlenka o struktuře atomu, která zahrnovala i elektrický náboj (v kladně nabitém atomu je uložen dostatek elektronů, které náboj neutralizují)
dále též 1903
J.J.Thomson
separace několika setin nového prvku, zářiče α - Polonium; v prosinci téhož roku objeveno Radium
poprvé použito slovo 'radioaktivita'
M.Curie-Sklodowska
zkapalněno větší množství vodíku J.Dewar
objeven Neon, Krypton a Xenon W.Ramsay
1899 podán moderní, důsledně axiomatický výklad geometrie D.Hilbert
vypracován soustavný výklad tzv. absolutní diferenciální geometrie, který se později stal matematickým aparátem Einsteinova výkladu teorie relativity G.Ricci-Curbastro, T.Levi-Civita
od roku 1900[ nahoru ]
1900 formulováno tzv. 27 matematických problémů D.Hilbert
všeobecná teorie integrálních rovnic (V.Volterra) byla rozvíjena a r. 1903 publikováno řešení integrálních rovnic druhého řádu; v letech 1904-1910 byla tato problematika aplikována v matematické fyzice (D.Hilbert) E.I.Fredholm
částice katodových zářičů nazvány elektrony J.Stoney
experimentálně dokázán tlak světla P.N.Lebedev
objeven zákon rozdělení monochromatického záření, který vyhovoval Wienovu zákonu (1893) pro kratší vlnové délky a nízké teploty, ale také Rayleighovu-Jeansovu zákonu (1900) pro dlouhé vlnové délky a vyšší teploty; zaveden pojem energetického kvanta; definována kvantová (Planckova) konstanta a stanovena hodnota na h = 6,548 x 10-34 Js - počátky kvantové fyziky M.Planck
objeven šestý inertní plyn Radon E.F.Dorn
teorie záření černého tělesa M.Planck
po 1900 objeveny systémy axiómů pro abstraktní skupiny: systém H.B. Huntingtona (1902), systém E.H.Moora (1902), a systém L.E.Dicksona  
tzv. intuicionismus v matematice - protiklad k logickému chápání matematiky; měl mnoho přívrženců: H.S.Poincaré, E.Borel, R.L.Baire, J.Hadamard či H.Lebesgue; r. 1907 podán systematický základ - díky konstruktivním postupům se podařilo propracovat analýzu i části algebry a geometrie L.E.J.Brower
1901 vypracována tzv. Metoda absolutního diferenciálního počtu a jeho aplikace - objevily se zde pojmy tenzor, kovariant či kontravariant, později i speciální tenzory jako Riemannův-Christoffelův, Ricciho nebo Einsteinův tenzor; tento obor nazval A.Einstein r. 1916 tenzorová analýza a teprve tehdy se začala rozšiřovat; do té doby (1901 - 1915) byla rozšířená jen ve velmi úzkém okruhu matematiků G.Ricci-Curbastro, T.Levi-Civita
zkoumáním závislosti mezi emisí elektronů a teplotou zdroje této emise byl objeven tzv. Richardsonův jev - hustota toku elektronů závisí na absolutní teplotě zdroje a na univerzální a látkové konstantě (zákon byl uznáván až od r. 1913 a sehrál velkou roli při konstrukci elektronek a röntgenových lamp) O.W.Richardson
hypotéza o existenci kladně nabitého jádra atomu (potvrzeno r. 1911) W.Thomson
radiový přenos přes Atlantský oceán (1899 přes Lamanšský průliv) G.Marconi
1902 zjištěno, že při fotoelektrickém jevu energie elektronů nezávisí na intenzitě dopadajícího světla, ale na jeho frekvenci P.E.A. von Lenard
předpoklad existence prvku s atomovým číslem 61; r. 1926 byl oznámen objev tohoto prvku (J.A.Harris, F.G.Hopkins), avšak pokus se nepodařilo rekontruovat; r.1941 se podařilo neutronovým bombardováním neodymu a samaria v cyklotronu vytvořit izotop, ale chyběl chemický důkaz; až r. 1974 byly vyčleněny dva izotopy (J.A.Marinski, L.E.Glendenin) a potvrzeny - Prometheum; byly také zrušeny jeho dosavadní názvy: ilinium, florentinum a cyklonium B.Brauner
1902-1903 použit pojem dezintegrace prvků, později nahrazen pojmem radioaktivita; o rok později objasněn tento proces jako přeměna prvku a produktem této emanace je helium: prokázáno, že radioaktivita signalizuje přeměnu radioaktivního prvku na prvek jiný (pojmenování jako záření alfa a beta) E.Rutherford, F.Soddy
1903 navržen statický model atomu: kulovitý prostor se spojitě rozloženým kladným elektrickým nábojem a v něm je záporný náboj nesený elektrony rozmístěný tak, aby celá soustava byla navenek neutrální a stabilní; tento model byl nedlouho poté nahrazen modelem podle E.Rutherforda J.J.Thomson
modernější model atomu (kladná část atomu je umístěna ve středu atomu a že je menší než celek atomu; je obklopena kroužícími elektrony, poutaným elmg. přitažlivostí) H.Nagaoko
naznačena shoda částic záření α s ionty helia; potvrzeno r. 1909 (spolu s T.Roydsem) E.Rutherford
atomové číslo prvku z periodické tabulky bylo ztotožněno s nábojem atomového jádra G.Moseley
vynalezena duplexní radiotelegrafie G.Marconi
zkonstruován ultramikroskop R.A.Zsigmondy, H.F.Siedentopf
1904 zaveden axiom výběru - každá množina lze dobře uspořádat E.Zermelo
formulován moderní způsob předpovědi počasí na základě matematického zpracování fyzikálních údajů; jednalo se však o tolik složité výpočty, že jeho praktické použití umožnila až aplikace na samočinném počítači ENIAC v r. 1950 V.Bjerkens
podán výklad Brownova molekulového pohybu M.Smoluchowski
1905 důkaz, že kruh s dělěním je komutativní těleso; do té doby byly jedinými známými algebrami s dělěním jen komutativní tělesa a kvaternióny; později jich byla sestavena celá řada - komutativní i nekomutativní (L.E.Dickson) J.H.M.Wedderburn
k definici standardu délky poprvé užita vlnová délka světla; pomocí vlnové délky červeného světla kadmia byla definována jednotka angstrom (viz též 1827)  
na základě Planckovy kvantové hypotézy zavedeny světelná kvanta, která byla později nazvána fotony (G.Lewis, 1926) a byl formulován fotoefekt A.Einstein
publikována speciální teorie relativity A.Einstein
při zkoumání absorbce, ionizace a fotoúčinku röntgenova záření byla objevena jeho polarizace a charakteristické záření prvků, čímž byly položeny základy röntgenové spektroskopie Ch.G.Barkla
1906 úsilí o sjednocení teorie množin (G.Cantor) s chápáním funkcí jako bodů prostoru - používaná ve variačních počtech - vedlo ke studiu abstraktních prostorů a funkcionálu R.M.Fréchet
doměnka, že všechny konečné skupiny nepárového řádu jsou rozložitelné (důkaz podán r. 1963 - W.Feit, J.Thompson) W.Burnside
první pokus o vytvoření abstraktní teorie lineárních funkcionálů a operátorů - opíral se o společné body z teorie sousatv lineárních rovnic s konečným počtem neznámých, teorie nekonečných soustav lineárních rovnic a nekonečným počtem neznámých a teorie lineárních integrálních rovnic - pokus o vytvoření axiomatické "general analysis"; práce však zůstala bez ohlasu, až o ork později se teorie stala známou E.H.Moore
formulována třetí věta termodynamiky - entropie homogenního tělesa v blízkosti absolutní nuly se blíží k nule W.Nernst, M.Planck
pokusy s měřením ionizace vzduchu v hlubokých šachtách potvrdily hypotézu o silném mimozemském (kosmickém) záření (viz 1785) H.F.Geitel
zjednodušeny Hilbertovy výsledky teorie integrálních rovnic užitím metody H.A.Schwarze v teorii potenciálů; o rok později došlo k jejich zevšeobecnění (H.Weyl) E.Schmidt
rozšíření Lebesguova integrálu na integrály dvojité G.Fubini
objeven tlak světla na plyny, čímž byl vysvětlen také chvost komet P.N.Lebedev
doloženo, že tepelná energie pochází z radioaktivního rozpadu prvků J.W.Strutt
(uvedeno zde jako kuriozita) udělena NC za fyziku J.J.Thomsonovi za důkaz, že elektrony jsou částice
viz r. 1937 - udělena NC za fyziku G.P.Thomsonovi za důkaz, že elektrony jsou vlny
pravdu měli oba !
J.J.Thomson
1907 spojitost mezi světlem a gravitací; první úvahy o tom, že gravitace ovlivňuje světlo A.Einstein
1908 úsilí o vyloučení paradoxů z teorie množin vedlo k zavedení axiomatického systému, např. axiom výběru (viz 1904); tento systém byl zdokonalen v letech 1921-1925 (A.A.Fraenkel, J.von Neumann) a je známý jako Zermelova-Fraenkelova formální teorie množin, v níž neexistují paradoxy E.Zermelo
z podnětu speciální teorie relativity A.Einsteina zaveden čtyřrozměrný prostor H.Minkowski
při teplotě -268 oC zkapalněno helium H.Kamerlingh-Onnes
prokázáno magnetické pole na Slunci - jedenáctiletý cyklus (díky aplikaci Zeemanova jevu) G.E.Hale
1910 vypracována teorie abstraktních těles E.Steinitz
1910-1912 do kombinatorické topologie zavedeny termíny simplex a komplex; dokázána kombinatorická invariantnost dimenze komplexu a byla též vyslovena základní věta o pevných bodech, podle které je každá spojitá transformace n-rozměrného simplexu do sebe má alespoň jeden pevný bod L.E.J.Brower
1911 formulován tzv. problém slova v teorii abstraktních skupin; k řešení přispěl W.Magnus (viz 1932) a P.S.Novikov r. 1955 ukázal všeobecnou neřešitelnost M.Dehn
zkonstruvána mlhová ionizační komora (Cavendishova laboratoř) - umožňuje pozorovat různé druhy záření, jehož stopy se v plynném prostředí v kombinaci s elektrickým a magnetickým polem stávají viditelné; analýzou těchto drah lze určit náboj a energie detekovaných částic (Wilsonova komora) Ch.T.R.Wilson
formulován pojem izotop - při systematickém sledování mezothoria bylo zjištěno, že dva prvky mohou mít různé radioaktivní vlastnosti, přičemž ostatní chemické a fyzikální vlastnosti mohou být natolik shodné, že tyto prvky není možné chemicky oddělit - patří na totéž místo v periodické tabulce prvlů F.Soddy
procházející částice α tenkou kovovou folií, resp. rozptyl částic, které skrz prošly se dal vysvětlit jen za předpokladu, že existují atomová jádra zabírající v celém atomu jen desetitisícinu jeho průměru - tím byla potvrzena hypotéza W.Thomsona (viz 1901), zdokonalen model Nagaoka (viz 1903) a byle též "připravena cesta" k modelu atomu N.Bohra (viz 1913) E.Rutherford
objevena supravodivost - už dříve bylo zjištěno, že při teplotách blízké absolutní nule elektrický odpor slábne a předpokládalo se, že při teplotě okolo -270 oC mizí odpor úplně a nastává tzv. supravodivý stav; r. 1914 bylo též dokázáno, že supravodivosti lze také dosáhnout beze změny teploty magnetickým polem H.Kamerlingh-Onnes
předpověď existence gravitačního zpožďování světelného paprsku (při průchodu světla kolem hmotného tělesa)
r. 1959 prověrka účinku gravitace na čas - změřen gravitační červený posuv pomocí paprsků gama (Robert Pound, Glen Rebka)
r.1964 potvrzeno (I.Shapiro) zpomalení průchodu paprsku světla v blízkosti Slunce s přesností na 20% a r. 1978 potvrzeno (opět I.Shapiro) Einsteinovo zpoždění radarového paprsku s přesností na jednu tisícinu
A.Einstein
1912 vyslovena hypotéza o existenci kosmického záření a prokázána její oprávněnost pokusy v balóně V.Hess
podle teorie vlnového charakteru röntgenova záření M. von Laueho dokázána inerference röntgenových zářičů v krystalech, vyvolaných prostorovou mřížkou - těmito pokusy se vzájemně obohacovala vlnová teorie a teorie atomové struktury krystalů W.Friedrich, P.Knipping
první fotografie dráhy α částic v mlžné komoře Ch.T.R.Wilson
červený posuv V.Slipher
1913 sloučen integrační postup T.J.Stieltjesa a H.Lebesgua na integrál, který je dnes znám právě jako Lebesgueův-Stieltjesův integrál; toto zevšeobcnění se použilo na všeobecnější prostory a aplikovalo se v teroii pravděpodobnosti, ve spektrální teorii, v harmické analýze aj. J.Radon
pomocí hmotnostní spektroskopie podán důkaz izotopie atomů stejného prvku, které nejsou radioaktivní (izotopy neonu 20Ne a 22Ne) J.J.Thomson
zkonstruován přístroj pro počítání elementárních částic - Geigerův počítač
první pokusy probíhaly již od r. 1909 (spolu s Ernestem Mardsenem) na Rutherfordově katedře v Manchesteru
H.W.Geiger
s použitím Planckovy kvantové hypotézy kvantitativně přepracován model atomu vodíku, čímž byly položeny základy rozvoje kvantové mechaniky N.Bohr
objeven zákon rozpadu α a β částic F.Soddy, A.S.Russel, K.Fajans
experimentálně stanoven náboj elektronu R.A.Millikan
vysvětleno spektrum světla, které vzniká při procesech probíhajících v atomech vodíku  
1914 zevšeobecnění pojmu metrický prostor zavedením pojmu okolí - např. dokázáno, že každý metrický prostor lze rozšířit na úplný metrický prostor pouze jediným způsobem F.Hausdorff
zkoumáním ionizace rtuťových papři srážkách s elektrony bylo dokázáno, že atomy pohlcují energii jen v určitých dávkách - byla tak potvrzena hypotéza o diskrétních energetických stavech atomu, čímž byl fakticky podán důkaz správnosti Bohrova modelu atomu J.Franck, G.Hertz
spektrální analýzou slunečního záření byla dokázána přítomnost 70 z 92 známých prvků existujících na Zemi  
objeven (dokázána existence) proton E.Rutherford
objasněny druhotné reakce provázející fotochemické reakce a způsobující tak odchylky od Einsteinova fotochemického zákona J.Franck
1915 důkaz, že Bettiho čísla a torzní koeficienty jsou kombinatorické invarianty (viz též 1919) J.W.Alexander
obecná teorie relativity A.Einstein
potvrzení Einsteinových rovnic fotoelektrického jevu R.A.Millikan
1916 zkonstruována rtuťová difůzní vývěva I.Langmuir
teoretická předpověď jevu indukované emise (základní princip maserů a laserů)  
předpověď gravitačních vln A.Einstein
1917 odpudivá gravitace A.Einstein
objeveno Protactinium O.Hahn, L.Meitnerová
kosmologická konstanta A.Einstein
1918 názorně vyjádřen jeden z paradoxů teorie množin "množinu všech množin" v tzv. "paradoxu holiče" B.Russell
výzkum abstraktních prostorů s použitím tzv. "normy"; všeobecné vymezení "normovaných prostorů" však bylo uskutečněno až v letech 1920 - 1922 (S.Banach, H.Hahn, E.Helly a N.Wiener) F.Riesz
úspěšná aplikace riemannovské geometrie v teorii relativity podnítila další úsilí o zevšeobecnění Riemannovy geometrie (tzv. neriemannovská geometrie) - geometrie afinitně souvislých prostorů H.Weyl
1919 důkaz, že dvě třírozměrné variety mohou mít stejné Bettiho čísla, torzní koeficienty a mohou patřit základní grupě e navíc nemusí být homeomorfní (viz též 1915) J.W.Alexander
první umělá přeměna atomu: při ozařování dusíku částicemi α vznikl izotop kyslíku 17O a byly pozorovány rychlé protony E.Rutherford
sledováním zatmění Slunce byla potvrzena obecná teorie relativity  
kolem 1920 experimentální důkaz existence ionizované vrstvy ve velké výšce atmosféry; pozdější výzkum ukázal, že těchto vrstev je několik a byly nazvány ionosféra - rozprostírá se do výšky 20000 km a kromě neutrálních částic obsahuje i elektricky nabité elektrony a ionty, které vznikly působením slunečního záření  
kvantová mechanika N.Bohr, E.Schrödinger, W.Pauli, W.Heisenberg, P.Dirac
1920 domněka, že energie Slunce by mohla pocházet ze syntézy vodíku a helia A.S.Eddington
po 1920 první studie složité dynamické systémy (viz po 1980) P.Fatou
G.Julia
1921 pětirozměrný vesmír T.Kaluza
navázáno radiové spojení na vzdálenost několika tisíc km (pomocí odrazu od ionosféry) na krátkých vlnách  
poprvé užit termín 'neutron' pro hypotetickou elektricky neutrální částici W.D.Harkins
1921-1924 dokázáno, že po zachycení α částic jádrem prvků od bóru po draslík (kromě uhlíku a kyslíku) se z jádra uvolní proton a vzniká další prvek v periodické soustavě J.Chadwick, E.Rutherford
1922 zevšeobecnění Browerovy věty o pevných bodech (viz 1910-1912) na nekonečně rozměrné funkcionální prostory a na důkaz existence řešení diferenciálních rovnic ji použili J.P.Schauder (1930) a J.Leray (1934) G.Birkhoff, O.D.Kelogg
tzv. Banachovy prostory - plně normované vektorové prostory nad tělesem reálných anebo komplexních čísel (viz též 1929) S.Banach
nová metoda výzkumu elektrolytických dějů měřením velikosti elektrického proudu procházejícího roztokem v závislosti na napětí; byla použita rtuťová kapková elektroda; v r. 1925 (viz) byla tato metoda nazvána polarografie J.Heyrovský
v periodické tabulce chemických prvků stále "chybělo objevit" několik prvků (č. 61, 72, 75, 85 a 87); Bohrův model atomu předpověděl vlastnosti prvku č. 72 (podobné zirkonu) a jeho objev o rok později naprosto přesvědčivě potvrdil správnost modelu Ń.Bohr
1923 na základě (vlastní) teorie dimenze definována křivka jako jednorozměrné kontinuum, když pod pojmem kontinuum je rozuměna uzavřená souvislá bodová množina K.Menger, P.S.Urysohn
tzv. Comptonův jev - vlnová délka röntgenového záření se při průchodu grafitovým práškem mění A.H.Compton
objeveno Hafnium J.Hevesy, D.Coster
1924 princip dualismu vlna - částice: každou pohybující se částici lze popsat asociovanou vlnou; tato teorie experimentálně potvrzena r. 1927 (J.Davisson, H.Germer) L. de Broglie
elektronům přiřazeny čtyři různá kvantová čísla W.Pauli
na základě Pauliho čtyř kvatnových čísel (viz o řádek výše) se uvažovalo o tom, že 4. kvatnové číslo popisuje spin elektronu; Kronig jako první vyslovil názor, že elektron má spin o hodnotě jedné poloviny (vyjádřeno v tzv. přirozených jednotkách h/2π) a že tento spin může být orientován buď paralelně nebo antiparalelně s magnetickým polem atomu (nakonec svůj názor nepublikoval a k jeho otištěníé došlo až o rok později jinými autory) R.Kronig
teoretická definice Bose-Einsteinova kondenzátu (též viz 1995); položeny základy kvantové statistiky, na něž ihned navázal A.Einstein - tzv. Boseho-Einsteinova statistika (viz též 1926) S.N.Bose
1925 aplikována teorie funkcionálů na variační počet L.Tonelli
důkaz, že každý normální topologický prostor může být metrizovaný P.S.Urysohn
vypracována kvantová mechanika, přičemž se vycházelo z prací M.Plancka, L.Broglieho a N.Bohra
W.Heisenberg na základě fotoeletrického jevu ukázal, že existence světelných kvant znemožňuje pozorovat přesně polohu částice
M.Born, W.Heisenberg, E.P.Jordan
vysloven názor, že záření elektronů při průchodu krystalem musí interferovat; r. 1927 bylo potvrzeno pokusy J.Davissona, H.Germera a G.P.Thomsona; další rozvíjení této problematiky vedlo až ke konstrukci elektronového mikroskopu (viz 1937) W.Elsasser
formulován tzv. Pauliho vylučovací princip - žádné dva elektrony se v atomu neshodují ve všech čtyřech kvantových číslech W.Pauli
vysloven předpoklad existence spinu elektronu, který byl později dokázán jako spinový magnetický moment pokusy O.Sterna a W.Gerlacha S.Goudsmit, G.E.Uhlenbeck
poprvé použito termínu 'kosmické záření', které bylo považováno za druh elmg. záření o ještě kratší vlnové délce než paprsky gama R.A.Millikan
důkaz protonové scintilace ('vyražení' protonu z jádra); bombradování dusíku v mlžné komoře P.M.S.Blackett
sestrojen první polarograf - přístroj automaticky zaznamenával křivky závislosti proudu na napětí J.Heyrovský, M.Shikata
1925-1930 problematika kombinatorické topologie převedena do jazyka teorie grup E.Noetherová
1926 tzv. formalismus v matematice vrcholí výrokem, že předmětem matematického myšlení jsou samotné matematické symboly D.Hilbert
kvantová teorie podložena diferenciálními rovnicemi a byla ukázána její identita s Heisenbergovou aplikací nekonečných matic (r. 1925) na kvantovou teorii - pro vlnové funkce charakterizující stav systému byla sestavena parciální diferenciální rovnice - tzv. Schrödingerova rovnice; chyběla však sjednocující teorii, která by použitím operátorů v kvantové teorii podnítila rozvinutí abstraktní teorie Hilbertova prostoru a operátorů, což učinil r. 1927 J. von Neumann E.Schrödinger
na základě vlnové mechaniky odvozen Rutherfordův vzorec rozptylu a použit na objasnění rozptylu α částic M.Born
vytvořena tzv. Fermiho-Diracova kvantová statistika částic, pro kterou platí Pauliho vylučovací princip (viz 1925); navazuje tak na Boseho-Einsteinovu kvantovou statistiku (viz 1924), ve které každý kvantový stav je přístupný libovolnému počtu částic - v klasické fyzice se používala Maxwellova a Boltzmanova statistika vytvořená v 19. století E.Fermi, P.Dirac
objeveno Rhenium; Mendělejev jej předpověděl r. 1871 jako dwimangan nebo též ekamangan manželé Noddackovi I. a W.
pojem pro světelná kvanta nazván 'foton' G.Lewis
1926-1933 experimentální důkaz teorie P.J.W.Debbyho, že tepelný pohyb atomů nemá žádný vliv na polohu a výraznost interferenčních čar při röntgenoví strukturální analýze krystalů W.L.Bragg
1927 nejvýznamější zevšeobecnění kombinatorické topologie zavedením teorie homologie pro všeobecné prostory (např. kompaktní metrické prostory); další práce uskutečnili také P.S.Alexandrov (1928) a E.Čech (1932) L.Vietoris
formulován tzv. princip neurčitosti, vycházející z transformačních vztahů kvantové mechaniky - není možné současně naprosto přesně určit impuls a polohu sledované elementární částice: součin neurčitosti polohy a impulsu je ohraničený jistou minimální vůlí určenou Planckovou konstantou; platnost tohoto principu je později (1944) autorem zabsolutněná až na pozitivistickou filosofii neurčitosti: v kvantové oblasti vládne náhoda a indeterminismus W.Heisenberg
důkaz, že svazek elektronů dopadající na krystaly vyvolává podobnou interferenci jako röntgenovy paprsky J.Davisson, L.H.Germer, G.P.Thomson
ve výšce 180-200 a 250-350 km byly zjištěny tzv. Appletonovy (ionizované) vrstvy E.Appleton
1927-1928 vypracován kvantově-statistický model atomu L.H.Thomas, E.Fermi
1928 formulace základů teorie her - klasická práce (spolu s O.Morgensternem) Theory of Games and Economic Behaviour vyšla r. 1944 J. von Neumann
při zkoumání rozptylu světla objeveno tzv. Ramanovo spektrum - spektrum zahrnuje kromě původního spektra také spektrální čáry příslušející delším i kratším vlnovým délkám; tento jev umožňuje zkoumat víceatomové molekuly, kterých spektra jsou mimořádně složité a těžko analyzovatelné - nedají se uspokojivě vysvětlit klasickou fyzikou, ale lehko se objasní z hlediska kvantové fyziky  
zkonstruován přístroj k registraci jednotlivých ionizujících částic J.W.H.Geiger, W.Müller
na základě vlnové mechaniky vysvětlen tzv. tunelový jev - existuje jistá pravděpodobnost přechodu potencionální bariérou i pro částice s energií nižší než je hodnota příslušející této bariéře G.Gamow
tzv. relativistická teorie - sjednotila teorii relativity, představu kvant i spin elektronu; současně formulována hypotéza antičástic a teoretické zdůvodnění existence těchto neznámých elementárních částic (viz 1932, objev pozitronu) P.A.M.Dirac
přidání času jako čtvrtého rozměru - přizpůsobení příslušných rovnic (Schrödingerova vlnová mechanika), aby vyhovovaly požadavkům teorie relativity
1928-1930 klíčový výsledek v matematické teorii dimenze - Mengerova (1928) a Nöbelingova věta (1930) - vyjadřuje, že každý n-rozměrný kompaktní metrický prostor je homeomorfní s některou podmnožinou (2n + 1)-rozměrného euklidovského prostoru K.Menger, A.G.Nöbeling
1929 vytvořena tzv. novopozitivistická filosofie vědy - snaha o vytvoření jednotné vědy založené na fyzice - tzv. fyzikalismus M.Schlick
zaveden tzv. duální prostor Banachova prostoru (viz 1922) - významný pojem funkcionální analýzy (nezávisle byl zaveden i r. 1927, H.Hahn) S.Banach
při průzkumu kosmického záření ve Wislonově komoře umístěné v magnetickém poli byla dokázána existence nabitých částic - elektronů; byly však pozorovány také dráhy jiných částic, které se slabě odkláněly od drah elektronů - r. 1932 identifikovány jako pozitrony D.V.Skobeĺcyn
vynalezeny křemenné hodiny, kde je oscilátorem krystal křemene, vykonávající asi 100.000 kmitů za vteřinu
(později je zdkonalili A.Scheibe a U.Adelsberger)
W.A.Morrison
Hubbleův vztah E.Hubble
kolem 1930 vývoj supravodičů druhého stupně - slitina olova a bizmutu, která se stala prvním "pevným" supravodičem; výpočtem bylo řečeno, že při teplotě 4 o K zůstává supravodičem ještě v magnetickém poli s intenzitou 1,4 A/m a při teplotě 2 oK dokonce v poli s intenzitou 1,9 A/m W.J. de Hass, J.Woogd
vzestup abstraktní algebry díky monografii Moderne Algebre, která shrnovala výsledky prací matematiků: E.Steinitz, Artin, E.Noetherová, H.Hasse, W.Krull, O.Schreier, B.L. van der Waerden skupina matematiků
1930 navržen princip prvního cyklotronu (viz 1932) E.O.Lawrence
bombardováním berylia částicemi α bylo objeveno pronikavé záření, které bylo r. 1932 identifikováno jako paprsky γ a tok neutronů (viz 1932) W.W.G.Bothe, H.Becker
vyslovena hypotéza, že je-li kosmické záření eletricky nabité, lze to pozorovat (na západě jej bude více než na východě) - nese tedy kladný elektrický náboj (potvrzeno r. 1935, T.H.Johnson) B.B.Rossi
v Cavendishově laboratoři byla vyvolána první jaderná reakce pomocí uměle urychlených částic na kaskádovém urychlovači s energií 0,8MeV - jádro lithia rozbité na dvě jádra helia
urychlovač zkonstruován r. 1929; J.D.Cockroft
J.D.Cockroft, E.T.S.Walton
1931 důkaz, že konzistentnost systému obsahujícího obvyklou logiku a číselnou teorii nemůže být dokázána v rámci tohoto systému - matematika Hilbertovy formalistické školy zde neplatí a že ve formálně-logickém systému musí existovat nerozhodné tvrzení K.Gödel
konečná podoba teorie interference na prostorových mřížkách, kterou poté plně interpretoval v rámci vlnové mechaniky M.Kohler M. von Laue
vyslovena hypotéza o existenci neutrina (viz 1956) W.Pauli
zavedena představa kvazičástice excitonu pro vybuzený stav systému elektronů v pevných látkách, se kterým není vázaný přenos elektrického náboje, na objasnění fotoelektricky neaktivního pohlcení světla v některých krystalech J.I.Frenkel
publikovány práce z termodynamiky nevratných procesů; matematicky zpracován fenomenologický zákon, později nazvaný Onsagerův reciproční vztah, který objasňuje základní věty termodynamiky L.Onsager
1932 první umělá jaderná syntéza při bombardování těžkého vodíku jádrami deuteria - vzniklo jádro lehkého izotopu helia a neutron J.D.Cockroft, E.Rutherford
hypotéza, že zdrojem hvězdné energie může být přeměna vodíku na helium; více viz proton-protonový řetězec F.Houtermans, R.Atkinson
frakční destilací tekutého vodíku byl objeven těžký vodík - deuterium, který předvídal už W.Heisenberg; od této doby je známa také těžká voda H.C.Urey
tzv. problém slova (1911), formulovaný v teorii abstraktních grup je řešitelný jednou vymezující relací (viz 1955) W.Magnus
tzv. Sternův pokus - experimentálně změřena rychlost molekul plynů, čímž byl ověřen Maxwelův zákon rozdělení rychlostí (1860)a také jeho zpřesnění Boltzmannem (1868) O.Stern
vyslovena hypotéza o složení atomového jádra z protonů a neutronů; podle Heisenberga se počet nukleonů rovná hmotnostnímu číslu a součet všech elementárních částic v atomu udává jeho hmotnost, až na malý hmotnostní rozdíl D.D.Ivanenko, I.J.Tamm, W.Heisenberg
zdokonalením Skobeĺcynové metody (1929) experimentálně potvrzena Diracova předpověď (1928) existence nové částice s hmotností elektronu, ale s kladným nábojem - objeven pozitron v kosmickém záření
(předpovězen r. 1930, P.Dirac)
C.D.Anderson
objevena částice jádra atomu bez elektrického náboje - neutron (viz 1930) J.Chadwick
podán důkaz, že spin elektronu nelze změřit žádným klasickým experimentem (např. odklánění paprsků elektronů magnetickým polem) - vlastnost, která se projevuje výhreadně v kvatnových interakcích N.Bohr
realizován princip cyklotronu: vzduchoprázdná kulová komora umísyěná mezi póly magnetu; v ní byly uloženy dvě duté urychlovací elektrody spojené se zdrojem střídavého napětí; zdroj urychlovaných protonů byl uprostřed komory a zrychlení jim jim udělovaly elektrody a ne spirálovité dráze je udržovalo magnetické pole; čím rychleji se protony pohybovaly, měly tím větší energii a poloměr křivosti dráhy; když dosáhly rychlosti blízkou rychlosti světla, odklonila jich nabitý kovový plát tak, aby bombardovaly studovanou látku; průměr pólů byl 27 cm, viz též 1930 E.O.Lawrence
štěpení jádra lithia na impulzním generátoru s napětím kolem 1 MV (Charkov) K.D.Sinelnikov, A.K.Valter, A.I.Lejpunskij
rozštěpeno jádro lithia urychlenými protony na urychlovači s kaskádovým generátorem s napětím 0,8 MV (Anglie) J.D.Cockroft, E.Walton
vybudován Van de Graafův urychlovač s napětím 1 MV USA
při studiu atmosferických poruch na vlnové délce 15m bylo zjištěno, že zdroj jedné ze složek rádiových vln leží přbližně ve středu galaxie - byl to podnět k radioastronomickému bádaní K.G.Jansky
při letu balónem do stratosféry dosažena výška 15281 m od povrchu Země (16940 m n.m.) A.Piccard
1933 teorie slabé interakce E.Fermi
axiomatizována teorie pravděpodobnosti A.N.Kolmogorov
1933-1934 dokázána vzájemná anihilace částic a antičástic - gama záření při reakci s atomovým jádrem produkuje elektron a pozitron a při reakci elektronu s pozitronem vzniká kvantum gama záření P.M.S.Blacket, G.P.S.Occhialini, T.Heiting, O.Klemperer
1934 tzv. Čerenkovův jev (též Čerenkovovo záření či Čerenkovův efekt) - záření gama při průchodu kapalinou vyvolává slabé modravé světelkování, které skoro vůbec nezávisí na chemickém složení kapaliny; ¨ tento jev byl vysvětlen r. 1937 na základě klasické elektrodynamiky (I.M.Frank, I.J.Tamm) P.A.Čerenkov
na základě Pauliho představ o neutrinu vypracována teorie objasňující zvláštnosti rozpadu beta E.Fermi
uměle (v laboratoři) vytvořeno tritium M.L.E.Oliphant
objevena umělá radioaktivita - při zkoumání jaderných reakcí bombarodváním hliníkového prachu částicemi α (jádro tyto částice zachytává) byla objevena nová jádra, která nejsou stabilní a po uvolnění pozitronu se dále radioaktivně přeměňují I.Joliot-Curie, F.Joliot-Curie
zjištěno, že při bombardování uranu neutrony vznikají nové radioaktivní prvky; k bombardování jsou nejvhodnější pomalé neutrony E.Fermi
1935 teoreticky prokázáno, že kromě protonů a neutronů musejí jádra atomu obsahovat další částice, které byly nazvány mezony; předpokládalo se, že mají velice krátkou životnost (viz 1936) H.Yukawa
objevena izomerie umělých radioaktivních atomových jader a vypracována též teorie tohoto jevu I.V.Kurčatov
postaven, dotehdy, největší elektrostatický urychlovač na energii 4 MeV Charkov
první cyklotron v Evropě na energii 6 MeV Rusko
vylepšeným hmotnostním spektrografem byly určeny izotopy těžkých kovů; jako první byl zjištěn izotop uranu 235U A.J.Dempster
silné jaderné interakce H.Yukawa
Schrödingerova kočka E.Schrödinger
1936 prostřednictvím transfinitní indukce byly uvolněny metodické omezení dané důkazu Hilbertovou matematikou - stanovena konzistentnost teorie čísel a omezených částí matematické analýzy G.Gentzen
vytvořena koncepce abstraktního univerzálního matematického stroje A.Turing, E.Post
objeven mezon μ (mion), který předpověděl o rok dříve H.Yukawa (viz 1935) C.D.Anderson, S.H.Neddermayer
objeveno Technecium, předpovězené Mendělejevem r. 1871 jako ekamangan E.Segré, C.Perrier
předložen tzv. kapkový model jádra (též viz 1937) a do jaderné fyziky zavedeny termodynamické pojmy; dále navržena první teorie štěpení jader J.I.Frenkel
efekt gravitační čočky A.Einstein, R.Mandl
1937 zaveden zevšeobecňující pojem metrických prostorů - homogenní prostory H.Weyl
dokázána existence jaderných přeměn při kterých jádro neopouští žádná elementární částice
tzv. záchyt elektronu K: jádro si 'vezme' jeden z elektronů ze svého okolí (slupka K) a neutralizuje elektrický náboj jednoho ze svých protonů, z nějž se stane neutron
L.W.Alvarez
rozpracována první teorie struktury atomového jádra - kapkový model (viz též 1936) N.Bohr
postaven první radioteleskop s průměrem paraboly 10 m G.Reber
zkonstruován elektronový mikroskop; tým vědců: B. von Borries, H.Ruska, E.Kraus, M. von Ardenne, B.Beischer, E.Brücke aj. tým fyziků
hypotéza velkých čísel P.Dirac
(uvedeno zde jako kuriozita) udělena NC za fyziku G.P.Thomsonovi za důkaz, že elektrony jsou vlny
viz r. 1906 - udělena NC za fyziku J.J.Thomsonovi za důkaz, že elektrony jsou částice
pravdu měli oba !
G.P.Thomson
1938 objeven antiferomagnetismus (předpověděl L.D.Landau, viz 1957-1959) H.Biretta, C.F.Squire, B.Tsai
1938-1943 průzkum jednotlivých zdrojů rádiových šumů ve vesmíru
1939 vyšla mnohosvazková monografie Elements de mathematique - snažila se obsáhnout celou matematiku s výkladem, opírajícího se o všeobecné principy a maximální přesnost N.Bourbaki
položeny základy nové disciplíny - lineární programování L.V.Kantorovič
objevena řetězová reakce - ostřelováním uranu neutrony nevznikl podle předpokladu transuran, ale lantan, tedy došlo ke štěpení jádra doprovázené uvolněním neutronu F.Joliot-Curie, P.Savič
teoreticky vypočítána energie uvolněná při štěpení atomu L.Meitnerová, O.R.Frisch
teoretické modely rotujících neutronových hvězd - pulsary; prakticky byly potvrzeny r. 1967-1968 (A.Hewish, J.Bellová) J.R.Oppenheimer, L.D.Landau
proton-protonový řetězec a uhlíkový cyklus - propočítány termonukleární reakce na Slunci a ve hvězdách H.Bethe
1939-1940 proveden výpočet a oznámena možnost uskutečnění řetězové reakce: malé obohacení přírodní směsi izotopů uranu lehkým izotopem 235U a při použití obyčejné vody je možné vytvořit podmínky pro kontinuální štěpení atomových jader za uvolnění velkého množství energie J.B.Chariton, J.B.Zeldovič
1939-1941 nedokončený projekt na první elektronový číslicový matematický stroj J.Atanasoff
1940 důkaz, že jestli je Zermelův-Fraenkelův formální axiomatický systém teorie množin bez axiómu výběru konzistentní, tak potom je tento systém konzistentní i po připojení axiómu výběru a také pro hypotézu kontinua K.Gödel
obejevn Astat - poslední chybějící prvek v periodické soustavě; začátky hledání transuranů E.G.Segré, D.R.Corson, K.R. McKenzie
objeven první transuran - Neptunium E.McMillan, P.H.Abelson
zkonstruován betatron D.W.Kerst
1941 do provozu byl uveden univerzální automatický číslicový počítač Z-2 a Z-3 C.Zuse
objeveno Plutonium E.G.Segré
poprvé zaregistrováno smaovolné štěpení (238U) E.G.Segré
v USA padlo rozhodnutí o intenzivním atomovém výzkumu - tzv. projekt Manahattan J.R.Oppenheimer
1942 předložena teorie konvergence v kvantové teorii pole S.I.Tomonaga
náhodně zaregistrované mohutné sluneční záření na vlnách v pásmu 4-6 m; později bylo navrženo pozorovat změny kvantity rádiových vln ze Slunce v době jeho zatmění - důkaz, že zdroje záření budou zakryté Měsícem; isochronní mapa rádiového a optického zatmění Měsíce pak pomohla izolovat zdroje záření N.D.Papaleski
první řízená samovolná řetězová reakce v jaderném reaktoru (Chicago) E.Fermi
1943 tzv. meteoritová hypotéza o vzniku sluneční soustavy O.J.Šmidt
1944 dokončena stavba samočinného počítače Automatic Sequence Controlled Calculator, nazývaného též Mark I (Harvard) H.H.Aiken
myšlenka o fázové stabilitě urychlovaných nabitých částic, dosáhnuté odpovídajícím růstem magnetického pole nebo změnou frekvence elektrického pole v urychlujících úsecích urychlovače - tento princip vedl ke konstrukci výkonnějších urychlovačů V.J.Veksler
objeveno Americium a Curium G.T.Seaborg, R.A.James, L.O.Morgan, A.Ghiorso
tzv. studená planetární teorie vzniku sluneční soustavy - ke kondenzaci do velkých těles dochází při zvláštním rozložení kosmických vírů C.F.von Weizsäcker
vypracována metoda tzv. papírová chromatografie A.J.P.Martin, R.L.M.Synge
1945 vypracována kocepce samočinného počítače EDVAC - Electronic Discrete Variable Automatic Computer, pro který by se mohly používat vypracované a archivované programy J.von Neumann
teoretická předepověď, že neutrální vodík má spektrální čáru na vlně 21 cm (viz 1951)  
1945, 16.7. první pokusný výbuch atomové bomby v Almogordě, Nové Mexiko - projekt Trinity  
1946 navržen matematický stroj, který by ovládal některé hry J.von Neumann
dokončena stavba prvního elektronického samočinného počítače ENIAC J.P.Eckert, M.J.W.Mauchly
počátky výstavby urychlovače protonů (synchrocyklotron) na energii 680 MeV; do provozu uveden r. 1949, tehdy největší na světě Dubno, Rusko
1947 upřesněno Bohrovo stanovení magnetického momentu elektronu řádově o 10-3 P.Kusch
objeven mezon π; tzv. primární mezon pí C.F.Powell
simplexová metoda (vícerozměrná geometrie) G.Dantzig
1948 matematická teorie přenosu informací - položila základy dalšího rozvoje kybernetiky C.E.Shannon
výzkum tzv. energetických čísel - počet nukleárních částic, které způsobují náhlý růst energie v jádře - vysvětleno na základě kvantové teorie a o dva roky později byl představen nový model struktury atomového jádra - tzv. slupkový model: představa energetických hladin v jádrech atomů; počet protonů i neutronů v nejstabilnějších jádrech udávají tzv. magická čísla M.Goeppert-Mayerová
objeveny nové částice kosmického záření - tzv. varitrony A.I.Alichanan, A.I.Alichan
vyšla práce, která popisuje moderní verzi 'velkého třesku'
zajímavostí je, že tento je dodnes znám jako alfa-beta-gama (podle začátečních písmen autorů), kde lze vypozorovat souvislost s alfa a beta částicemi a také s fotony, tedy gama částicemi
R.Alpher, H.Bethe, G.Gamow
zkonstruován tranzistor W.Brattain, J.Bardeen, W.Shockley
objeven princip holografie D.Gabor
práce o kvantové teorii světla R.Feynmann
1949 objev metody jaderné rezonance - umožňuje velmi přesné zkoumání některých vlastností atomových jader E.M.Purcell
pomocí krystalového spektrometru určena vlnová délka anihilačního záření - 2,43 x 10-10 cm - vznikající při srážce elektronu a pozitronu J.Dumont
vytvořena elektrická rezonanční metoda k měření dipólových momentů molekul I.I.Rabi
zachycena čára ultrafialového oboru - vodíková čára Lyman-alfa na vlně 1216 A  
1951 rozpracován návrh na konstrukci tokamaku - nádoba na horkou plazmu se stěnami ze silného elektromagnetického pole; počátky prací na uskutečnění řízené termonukleární reakce, při které se deuterium a tritium slučují v helium za uvolnění velkého množství energie (viz též 1975) I.J.Tamm
uskutečněna první termojaderná exploze deuteria a tritia - základ výroby vodíkové bomby - atol Eniwetok E.Teller
vyslovena hypotéza vzniku sluneční soustavy studenou cestou H.C.Urey
syntéza uhlíku 12C E.Salpeter
nalezena čára vodíku na vlně 21 cm, která byla předpovězena r. 1945; objev byl uskutečněn několika radioteleskopy na světě  
objeven mezon K a hyperon  
1952 tzv. Shannonova myš - kybernetický model C.E.Shannon
objeveno (stopové množství) Einsteinium a Fermium - po výbuchu vodíkové bomby v Tichomoří  
sestrojena vodíková či termojaderná bomba (vznícení extrémním žárem, nikoli neutronovým ostřelováním) USA, SSSR (nezávisle)
uveden do provozu kosmotron - urychlovač protonů - na energii 3 GeV (USA, Brokehaven)  
zdokonalena bublinová komora (nahradila Wilsonovu komoru) určená k detekci částic v jaderné fyzice - komora je naplněna kapalným vodíkem, ve kterém částice zanechávají stopy ve tvaru řetězce, který je pak možno vyfotografovat - tímto způsobem bylo objeveno mnoho novývh elementárních částic (především v r. 1962) D.M.Glaser
1953 (neúspěšný) pokus o vytvoření všeobecné teorie elementárních částic W.Heisenberg
objevena hadronová rezonance E.Fermi
zveřejněn princip kvantového generátoru N.G.Basov, A.M.Prochorov
1953-1957 vyvinut jazyk Fortran - algoritmický jazyk pro samočinné počítače  
1954 vypracován projekt kvantových generátorů elektromagnetického záření; zkonstruován první jednoduchý čpavkový maser - Microwaves Amplification by Stimulated Emission of Radiation; vyžití např. v měřící technice, v telekomunikacích a pod. N.G.Basov, A.M.Prochorov, Ch.H.Townes
experimentální zjištění, že elektrické osy minerálů se převážně orientují jedním směrem, což ovlivňuje jejich piezoelektrické vlastnosti M.P.Volorovič, J.I.Parchomenko
1954-1957 vybudován 30m dlouhý lineární urychlovač HILAC - Heavy Linear ACcelerator (Berkley)  
1955 důkaz, že Dehnův "problém slova" formulovaný v abstraktní teorii grup není všeobecně řešitelný (viz též r. 1911 a 1932) P.S.Novikov
snaha dokázat statistický charakter fyzikálního dění alespoň pro lineární formu základních rovnic vlnové mechaniky, v čemž se viděl důkaz Heisenbergerovy "filosofie neurčitosti"; L.Broglie upozornil na chyby těchto závěrů J. von Neumann
na základě Čerenkovova efektu při bombardování atomových jader mědi byla objevena nová částice antiproton (též negatron) O.Chamberlain, E.G.Segré
objeveno Mendelevium A.Ghiorso, B.Harvey, G.R.Choppin, S.G.Thompson, G.T.Seaborg
1956 teoretický důkaz, že při slabých elektromagnetických interakcích je porušen zákon parity; teorie byla experimentálně potvrzena o rok později (W-Chyen-Sü, A.I.Alichanov) L.D.Landau
objeven antineutron  
dokázána existence antineutrina (hypotéza z r. 1931 - W.Pauli) C.I.Cowan, F.Reines
pozorována tzv. jaderná reakce za studena - jádro těžkého a lehkého vodíku se spojuje v jádro lehkého helia bez veliké rychlosti L.W.Alvarez
porušení parity T.D.Lee, Ch.N.Yang, Ch.S.Wu
objevena levotočivost fermionů T.D.Lee, Ch.N.Yang
1956-1958 objeven prvek Nobelium (Berkley), avšak opakované pokusy byly neúspěšné - nebyla stanovena atomová hmotnost; r. 1963 byl izolován izotop (Dubno) s atomovou hmotností 256 a název nového prvku byl navržen na Jolitium  
1957 vypracována principiální deterministická teorie kvantových jevů, která vyvracela Heisenbergovu filosofii neurčitosti D.Bohm, J.P.Vigier, F.Capa
konečné vysvětlení supravodivosti (r.1972 udělena NC za fyziku) J.Bardeen, L.Cooper, R.Schrieffer
uveden do provozu urychlovač protonů synchfázotron na energii 10 GeV Dubno
sestrojen přístroj ZETA - Zero Energy Thermonuclear Assembly, který vytvořil plazmu udržovanou v určité vzdálenosti od stěn díky podlouhlým megnetickým polím; stlačováním tímto magnetickým polem se plazma zahřívala a teplota byla odhadnuta (podle vyzářených neutronů - 3 x 106) na 2 - 5 mil. oC po dobu asi pěti milióntin sekundy; byla však vznesena (správná) námitka, že počet neutronů ještě nejsou důkazem spojení atomových jader (I.Kurčatov) atomové středisko Harwell, Anglie
1957-1959 experimentálně dokázán magnetoelektrický efekt - některé látky v antiferomagnetickém stavu se elektrickým polem zmagnetizují a magnetickým polem elektricky polarizují (teoreticky podložili L.D.Landau a J.M.Lifšic) D.N.Astrov
1958 s použitím výsledků R.Botta bylo prokázáno, že jedinými možnými algebrami s dělěním s reálnými koeficienty (když je vyloučena asociativita a komutativita dělení) jsou reálná a komplexní čísla, kvaternióny a Cayleyho čísla M.Kervaire, J.Milnor
vysvětlen tzv. Mössbauerův jev - jev týkající se spektrální analýzy záření gama R.L.Mössbauer
navržen program vytvoření teorie elementárních částic s požadavky, aby: 1. mezi všemi částicemi existuje vzájemné působení 2. povaha každé částice vyplývá z druhu jejího vlastního působení 3. pro procesy mezi elementárními částicemi platí jistá pravidla symetrie W.Heisenberg, W.Pauli
unitární teorie světla W.Heisenberg
teoreticky zdůvodněná možnost konstrukce laseru; laser - Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation; obdoba maseru v oblasti viditelného světla; jako první experimentální laser byl zkonstruován v r. 1960 (T.H.Maimann) Ch.H.Townes, A.L.Shawlow
objeven a vysvětlen vnější radiační pás Země mezi 50-60o magnetické šířky, který tvoří elektrony s energií 105 - 106 eV, zachycené magnetickým polem N.Vernov, A.J.Čudakov, P.V.Vakulov, J.V.Gorčakov
vypracována přesná metoda k určování stáří meteoritů F.A.Paneth
1959 ve Švýcarsku postaven synchotron CERN na energii 28 GeV  
v USA (Brookhaven) postaven synchotron na energii 38 GeV  
objeven (vytvořen) poslední aktinoid - Lawrencium Berkley
objevena oblast proudu tzv. měkkých elektronů (s nízkou energií) za hranicí radiačních pásů Země v rovině blízké magnetickému rovníku do vzdálenosti 55-85 tisíc km od zemského středu; energie těchto elektronů je 200 eV a množství je řádově 10 -8 cm -2 s-1; byla tak dokázána existence slunečního větru a jeho působení na magnetické pole Země; dále byl objeven plazmový obal Země skládající se z nabitých částic s koncentrací 10-3 - 10-2 částic na cm-3, který rotuje spolu se Zemí ve vzdálenosti 2-20 tisíc km od jejího povrchu K.I.Gringauz, V.V.Bezrukich, V.D.Ozerov, R.J.Rybčinskij
objeveny vrstvy záření infračerveného spektra silné asi 10 km v horních vrstvách zemské atmosféry 280, 420 a 500 km; intenzita záření je řádově 10-6 W/m2 a je v korelaci se sluneční aktivitou  
kolem 1960 kombinovaná parita L.Landau
1960 první kvantový generátor optických vln - rubínový laserový paprsek  
největší konvenční magnet vytvořil pole s intenzitou 106 A/m  
1960-1961 vypracovány první matematické soustavy s rozvinutou multiprogramovou organizací  
1961 zkonstruován první experimentální matematický stroj na principu integrovaných obvodů  
objeveno mionové neutrino L.M.Ledermann
největší konvenční magnet vytvořil pole s intenzitou 106 A/m  
dokázána existence ο mezonu - jedna z prvních rezonancí, částice s velmi krátkou dobou života L.W.Alvarez
1962 potvrzena jedna z částí obecné teorie relativity (čas v blízkosti hmotných těles probíhá pomaleji): dvojice vysoce přesných hodin byla umístěna v přízemí a na vrcholu vodárenské věže - hodiny položené dole šly pomaleji  
1962, 9.5. z Lincolnovy laboratoře byl vypuštěn laserový paprsek k Měsíci; zdrojem byl syntetický rubín dlouhý 15 cm a široký 1 cm; intenzita: 200x1012; průměr kužele na Měsíci činil 3 km L.Smullin, G.Fiocco
1963 dosažena teplota 40 mil. oC po dobu několika setin sekundy (Moskva); teplota a hustota plazmy však přesto nestačila k uskutečnění termojaderné syntézy M.S.Ioffe
na přístroji ALICE (Berkeley) dosažena teplota 200 mil. oC po dobu půl sekundy - téměř dosažena hodnota vypočítaná k uskutečnění termojaderné syntézy F.R.Post
kvarky M.Gell-Mann, G.Zweig
matematické řešení rotující černé díry, která se točí stálou rychlostí a její rozměr a tvar závisí na hmotnosti a také na rychlosti rotace - je-li rotace nenulová, černá díra se vlivem otáčení poněkud vyboulí ve směru rovníkové roviny; čím rychlejší rotace, tím výraznějšíi vzdutí
řešení nerotující černé díry viz r. 1967, W.Israel
R.Kerr
1964 objeveno (získáno ostřelováním plutonia neonem) Kurčatovium G.Florov
objeven tzv. efekt stínů - na jeho základě se rozvíjela protonografie a jaderná mikroskopie A.F.Tulinov
vytvořen (a dosud nepřekonán) rychlostní rekord na souši - 691 km/h (jezero Eyre, Austrálie) Donald Campbell
1965 raketovým průzkumem byla objevena existence dalších dvou ionizačních pásem Země ve výšce 10-40 a 50-70 km, vytvářející obrovský kondenzátor  
poprvé pozorována antijádra antivodíku a antihelia  
objeveno kosmické reliktní záření, odpovídající záření absolutně černého tělesa s teplotou 2,4 K; jedná se o pozůstatek exploze zárodečné hmoty vesmíru A.Penzias
R.Wilson
fotometrický paradox (objasnění) E.Harrison
1967 publikována hypotéza o existenci tachyonů - částice rychlejších než světlo G.Feinberg
porušení souměrnosti počtu částic A.Sacharov
teorie sjednocení slabé interake a elmg. síly A.Salam
S.Weinberg
matematický důkaz, že každá nerotující černá díra musí mít (podle teorii relativity) přísně sférický tvar, přičemž její rozměr závisí poze na celkové hmotnosti - všechna taková řešení Einsteinových rovnic se stejnou hmotností jsou tedy naprosto identická (toto řešení objevil K.Schwarzschild r. 1917)
první důkaz tohoto tvrzení (B.Carter, 1970): za předpokladu rotační souměrnosti a časové neměnnosti (stacionarity) je rozměr i tvar černé díry určen její hmotností a rychlostí rotace; r. 1971 je zjištěno (S.Hawking), že každá stacionární černá díra je rotačně symetrická a r. 1073 je prokázáno (D.Robinson), že zmíněný předpoklad je správný - po gravitačním kolapsu se každá černá díra nakonec dostane do stavu popsaného Kerrem, kdy sice může rotovat, ale ne pulsovat - její rozměr a tvar je zcela určen hmotností a mírou otáčení a nezáleží na tom, z čeho černá díra vznikla (tento výrok je znám pod výrokem "černá díra nemá vlasy", J.Wheeler)
řešení rotující černé díry viz r. 1963, R.Kerr
W.Israel
1968 intermediální bosony (předpověď) A.Salam, S.Glashow, S.Weinberg
1969 objeveny jádra antihelia Serpuchov
1969-1970 objeveno (získáno bombardováním americia neonem) Nielsbohrium Dubno
kolem 1970 vytvořena hypotetická tabulka prvků sestavená jen z antičástic, antiprvků  
1971 tzv. serpuchovský efekt - v oblasti energií 25-65 GeV dochází ke změnám charakteru silného vzájemného působení jaderných částic  
1973 objev vlastnosti tzv. asymptotická svoboda (kvantová mechanika)  
1974 definována doměnka tzv. ostrov stability - prvky s atomovými čísly vyššími než 109 se mohou ukázat o mnoho stabilnější než jsou Kurčatovium a Nielsbohrium G.N.Florov
1975 objev a zdůvodnění existence tzv. sdružené senzibility luminiscence - schopnost některých krystalů přeměnit přeměnit neviditelné záření na viditelné  
objeven tauon (lepton tau) M.Perl
1978 teorie gravitačního záření (potvrzení)  
po 1980 rozvoj počítačové grafiky umožnili matematikům spatřit struktury - dynamické systémy (viz po 1920) B.Mandelbrot
1982 teorie chaotické inflace A.Linde
detekována výměnná částice W C.Rubbia
1983 intermediální bosony (potvrzení) Z0, W+ a W- středisko CERN
C.Rubbia
S.Meer
vakuové přeskoky P.Hut, M.Rees
objeven nový druh minimální plochy D.Hoffman, W.Meeks
1984 teorie superstrun  
1985 zjištěno, že kvarky z nukleonů nelze izolovat Ch.S.Wu
1987 umělý velký třesk (minivesmír) E.Farhi, A.Guth
1992 objeven rozdíl teploty reliktního záření (Nobelova cena 2006) COBE
1995 praktický důkaz Bose-Einsteinova kondenzátu (též viz 1924) E.A.Cornell
1996 uvedeno do provozu Super Kamiokande M.Koshiba

WebArchiv - archiv českého webu
Valid XHTML 1.0 Strict
Valid CSS!
na Vaše připomínky čeká autor webu: Martin Hrábek (email)